Ptáci jsou dosud nečitelní

Tyhle povídky jsou opravdu "o životě bez příkras", jak se píše v anotaci. Skoro se mi chce říct, že je v nich všechen smutek světa. Jsou to povídky o smutku, bolesti, nemoci, osamění, úzkosti, strachu, bezmoci, zlobě, zoufalství, panice i stesku. Pro naději tu zůstalo místa jen pramálo. Některé povídky jsou delší a víc epické, jiné připomínají spíš drobné črty a krátká nahodilá nahlédnutí do cizích životů. Číst tyhle křehké lidské příběhy je jako být sám v deštivém podzimním dni se vzpomínkou na něco, co se nedá vrátit.

Miluji edici Tvář - jsou to pro mne poklady. Krásné knihy, nádherné ilustrace, skvělý formát knihy, vždy láska na první pohled a vždy překvapí, vždy se jedná o nevšední setkání. Tento soubor povídek byl pro mne jízdou tramvají, obklopená nečitelnými osudy spolucestujících, ke kterým autorka dokázala proniknout až do morku kostí. Já jsem dojela na konečnou, zasažena několika těžkými osudy, dotknuta útržky vět, ale více mi má hlasitá hudba v hlavě nedovolila přijmout. Vyberu si krásný a klidný den a sluchátka na příští jízdu nechám doma…