Před časem dorazila moje mladá ze školky s informací, že před spaním čtou "Příběh Ellie", knížku o policejním psovi. Nadšení, pochopitelné u skřítěte přetékajícího láskou ke zvířatům, mě inspirovalo k sehnání titulu, tudíž jsme několik posledních večerů trávily ve společnosti fenky německého ovčáka. Elllie popisuje svůj život od štěněcích krůčků, přes výcvik, práci (primárně hledání pohřešovaných), až k pokročilejšímu věku. Její pohled je srovnatelný s dětským: zjednodušující, spoustě věcí nerozumí, ale naznačí dost, aby podstatu správně vytušil malý čtenář. Tedy až na výjimky; ani já jsem nepochopila, co měly znamenat sny o topícím se chlapci Ethanovi - možná záblesky minulého života, nevím, autor se neobtěžoval s vysvětlením. Přes občasný humor nechybí drsné scény - střet s ozbrojeným agresorem, neveselé pátrání v troskách po zemětřesení, záchraňování kluka v kanalizaci, zranění… Peripetie Elliných páníčků asi nejsou pro cílovou skupinu cca osmiletých mláďat úplně srozumitelné – Jacobův smutek, Mayina tělesná slabost či sbližování s Alem. Děcka by pravděpodobně více ocenila detaily ze soužití s kočkami, především s plachou Zvonilkou... a třeba ne. Jisté je, že moje předškolačka vehementně nesouhlasí se čtyřmi hvězdičkami, dala by jich šest, ne – sto, nebo třeba psilión! „Máš pravdu, mami, obrázků bylo málo. Stejně dej pět hvězdiček! Jaké chyby?“ Přece hrubky, překlepy a chybějící slova v těch prostých, krátkých větách, cácorko, to já v knihách pro děti odmítám přehlížet. 80-85%

Četli jsme s dětmi před spaním a krásný příběh o čtyřnohém policejním parťákovi. Dětem ale i mě se příběh líbil.