„Jakmile auto zastavilo, vyskočil jsem, oběhl dvůr a rychle si označkoval své teritorium pro případ, že by nějací další psi špatně pochopili mou nepřítomnost. Pozdravil jsem klisnu Flare, zaštěkal na černou kočku ve stodole a kachny u rybníka. Pořídily si další hejno kachňat, i když jsem nechápal proč. Zaběhl jsem do lesa, zachytil závan skunka a zase jsem odběhl. Kdyby si chtěl hrát, ví, kde mě najde.“ O něco veselejší, hravější a pro děti stravitelnější díl Psího poslání, než je úvodní „Příběh Ellie“, věnovaný především výcviku a práci německého ovčáka. Stejně jako v předchozí knize sledujeme psíma očima život nejvěrnějšího přítele člověka, tentokrát zlatého retrívra: od nepříjemného startu v množírně, přes utrpení v autě zaparkovaném na slunném místě, po humorné i napínavé zážitky v rodině, u které Bailey najde domov. Autor se snaží svým čtenářům, nejen těm malým, zprostředkovat psí vnímání, dominanci čichových podnětů, způsob myšlení (včetně množství nepochopení a nedorozumění z obou stran) - prim hraje žrádlo, hry, být hodný pes a především celou bytostí podporovat svého páníčka. Těšila jsem se na večerní předčítání téměř jako moje cácorka, vyřádila jsem se při intonaci emotivních okamžiků, poslouchala z postele vedle sebe smích i vyděšené pištění. Vzácně jsme se shodly hodnotit pěti tlapkami a určitě pořídíme další díl.

Opět další krásný příběh z Psího poslání. Dětem se kniha moc líbila.