Psaní na dotek

Jaký je vztah mezi technologií psaní, genezí textu a poetikou literárního díla? Která britská autorka využívala na konci 18. století k editaci svých textů nůžky a krejčovské špendlíky? Jaké byly první kontakty literátů s psacími stroji? Kolik z českých spisovatelek bylo původně písařkami? Jakou odměnu dávali žáci učiteli, když jim ořezal husí brk? I na tyto otázky odpovídá kniha Psaní na dotek. Materialita textu a proces psaní v české literární kultuře 1885–1989. Kateřina Piorecká (*1976) v ní rekapituluje historii využívání jednotlivých psacích potřeb. Líčí tedy nejprve přechod od psacích brků k ocelovým perům, proti kterým ovšem někteří konzervativci namítali, že kazí rukopis. V centru jejího zájmu pak stojí „konkurence manuálního a strojového psaní jako dvou základních technologických postupů, jež vstupovaly do významotvorného kontaktu od osmdesátých let 19. století až do konce osmdesátých let století následujícího, kdy psací stroj nahradila elektronická média“.