Gesto a skutečnost

Je to nezvyklý řez první republikou, každý rok je vždy do hloubky probrána jedna událost, jedno dílo, jedna situace, která byla něčím podstatná, která nějak posunula českou kulturu, která se nějak promítla do každodenního života, a přitom vždycky jde o ono "gesto" - nejsou to tedy politické dějiny, ani portréty, ani popisy, každá kapitola se snaží vyhmátnout tvůrčí akt, který byl něčím mimořádný a přesahoval nejen rok, ale přesahuje do současnosti. A je jedno, jestli byl tehdy úspěšný nebo ne (film Svatý Václav jako jeden z nejnákladnějších propadáků čs. kinematografie, například). Jediné, co myslím nemuselo být, byl klíč po letech, spíš bych to viděl na jednotlivé fenomény a podoby oněch gest, kdyby se autoři dostali k nějaké jejich typologii - to se bohužel nestalo, takže knize chybí jakýsi stmelující prvek. Ta jednotlivá gesta (výtvarná, fotografická, kinematografická, kdivadlení, literární apod.) jsou tak odlišná, že si myslím, že by stálo za to právě na tom tu koncepci postavit - a nikoliv na tom, že to jde rok po roce. To už udělala skvělá Literární kronika první republiky, byť "jen" v literatuře, ale také s přesahy. Zkrátka kdyby se šlo trochu jiným způsobem, myslím, že by se ještě lépe osvětlilo, jak funguje "gesto", jakou odvahu je k němu potřebí mít, a kdy to "gesto" už je prázdné a kdy naopak posouvá děje, estetiky, významy i smysl dál. Takhle je kniha "pouhým" chronologickým výčtem, byť velmi poutavě, velmi sofostikovaně popsaným. Škoda.