Probudím se na Šibuji

Knihu jsem dlouho odkládala, a musím říct, že mě velmi překvapila. To bylo moc krásné pohlazení po duši.Na prvotinu autorky je to moc hezky napsané. Za mě doporučuji ,určitě si knihu přečtěte, je moc moc hezká.

Knihu jsem dlouho odkládala, a musím říct, že mě velmi překvapila. To bylo moc krásné pohlazení po duši.Na prvotinu autorky je to moc hezky napsané. Za mě doporučuji ,určitě si knihu přečtěte, je moc moc hezká.

„myšlenky jsou dost nebezpečný, když si je člověk nehlídá“ První, co mě na knížku nalákalo, bylo Japonsko, a samozřejmě, všechno to slibované neskutečno, které souvisí s tím, že autorka je stejně jako já, čtenářka a obdivovatelka Murakamiho :-). Druhé, co mě zaujalo, byla informace, že se jedná o literární debut mladé japanoložky a udělená cena Magnesia Litera, oboje slibovalo, že půjde o zajímavé čtení. A do třetice, co mě trochu odrazovalo, byla avizovaná intelektuálně-milostná studentská love story hlavní hrdinky (25ti, resp. 17ti leté) /to opravdu není můj šálek kávy/. Zvědavost ale převážila, a tak jsem se na Šibuji přeci jen vydala a začala zvědavě sledovat hlavní hrdinku Janu, … při pátrání po záhadném japonském spisovateli Kawašitovi (bavilo mě sledovat jeho příběh – jako spojky mezi jednotlivými články příběhu), … při řešení záhady - myšlenkového uvíznutí v čase (bavilo mě sledovat leit motiv rozpolcení a s ním spojenou atmosféru – dýchnou na vás totiž pocity odcizení, osamocení a v neposlední řadě dusivý pocit vězení), a samozřejmě, i … při studentských milostných dobrodružstvích (jejích vlastních, ale i těch ostatních probíraných, české i japonské pubertální mládeže, které nejspíš měly podpořit zřejmé kulturní rozdíly). Podle očekávání je právě tahle linie příběhu pro mě jejím nejslabším článkem, ale nebudu nijak přehnaně kritická, Janino studijně-životní dobrodružství bylo vlastně docela fajn. Jana absolvovala celkem úspěšně (na rozdíl od jiných svých vrstevníků) dost emočně složitou iniciační cestu k dospělosti, skrze poznání japonské popkultury a celkově japonské reality (plné promílajících se trendů workoholismu vs. konzervativních tradic), a tak, díky tomu úspěšně prošla vlastní vnitřní proměnou – především vystřízlivěním z ideálů :-). PS: souhlasím s komentářem magnolie níže, i za mě má autorka můj obdiv za osobní zaujetí japonskou kulturou.