Vzpomínky na úhoře

Od paní autorky jsem již četla její předchozí knihu Probudím se na Šibuji, která se mi velmi líbila, a tak jsem samozřejmě chtěla vyzkoušet i její novinku. Čas na to nadešel nyní. Celkově se jedná o docela velkou knihu, a to nejen počtem stran, ale i tím obsahem. Příběh je složený z řady linií, které se postupně proplétají a spojují do silného závěru. To na knize obdivuji. Jak autorka dokázala udržet tolik dějových linek a spojit je do sebe, aby to všechno do sebe dobře zapadlo a přineslo to událostmi nabitý závěr. Jak už jsme si u autorky všimli v její předchozí knize, ráda používá prvky magického realismu, a to se projevilo i v této knize. Takže pokud je vám toto blízké, možná by se vám to v případě této knihy mohlo líbit také. Jazykově je to opět vytříbené, květnaté a přitom se to čte v tomto ohledu velmi dobře - svojí srozumitelností to je rozhodně přístupné širšímu publiku. Příběh sám o sobě může působit dost rozvláčným dojmem - hlavně v počátku. První polovina knihy mi přišla více atmosférická, více orientovaná na životní události postav - vykreslení jejich minulosti, aby člověk mohl pochopit jejich přítomnost. Je to záměrně popisné a děj se posouvá spíše pomalu. Spád to nabírá až v druhé polovině, kdy už vztahy mezi postavami a jejich minulost máme vyložené a děj se tak může soustředit na tady a teď. Druhá polovina je tak spíše zaměřena na postupné odkrývání tajemství a toho, po čem postavy pátrají. Zápletka se nahušťuje, vše do sebe postupně začíná zapadat a před čtenářem se tak vyjevuje celkový obraz a jak do něj všechny postavy zapadají. Navíc autorka tu vedle hlavní dějové linky nabízí i řadu témat, které se na tu hlavní linii nabalují, tak tu má i člověk o čem přemýšlet - krize manželství v různých podobách, mateřství, ekologické téma, téma postižení (fyzického i mentálního), téma (ne)zakořenění v nějaké rodině a v nějakém prostředí... - je toho docela hodně. Proč dávám průměrné (lehce nadprůměrné) hodnocení, je ten, že jsem se v některých pasážích musela trochu nutit a trochu mi trvalo, než jsem se do děje pořádně dostala a zakousla. Některé pasáže, hlavně v první půlce knihy, mi bůh ví proč dělaly potíže a já se na ně nedokázala tolik soustředit, jak bych si představovala. Ale jinak jsem s knihou nadmíru spokojená - z výše popsaných důvodů, které se mi na knize dost líbily. Nakonec tedy 3,5 hvězdy z 5. Je pravda, že po přečtení Probudím se na Šibuji jsem měla asi dost velká očekávání, tak možná to v mém hodnocení hrálo roli, že jsem od "Úhořů" čekala mnoho. Takže tak...

Po knize Probudím se na Šibuji, která mě naprosto uchvátila, přišla, s poměrně velkým odstupem, druhá autorčina kniha. Prolíná se v ní několik žánrů a hodně náročných témat a já musím smeknout klobouk. Nádherná kniha! Magický realismus k japonské kultuře naprosto patří a já, ač jej přímo nevyhledávám, jej začínám mít čím dál víc ráda. Mám jedinou výtku, tak tlusté knihy se velmi špatně dostávají do kabelky, špatně se drží při četbě a navíc vás v leže, při pádu, pěkně praští a v neposlední řadě vám velmi brzy křupne vazba.