Vzpomínky na úhoře

Jednoznačně nejdelší kniha, kterou jsem kdy přečetl. Přes 700 stran. Je to tak obsáhlé, že vlastně vůbec nemá cenu o tom psát. To by byla slohová práce. Řeknu snad jen to, že to rozhodně má atmosféru a vyvolává to ve mně spoustu otázek. Konec jsem nepochopil a je možná autorčin záměr, aby to čtenář nepochopil, či aby si to vysvětlil po svém. Otázka je, zda když to čtenář pochopí po svém (nikoli tak, jak zamýšlela autorka), tak zda se to za pochopení vlastně vůbec dá považovat? Já to beru tak, že jsem to nepochopil. A to z toho důvodu, že to ve mně vzbuzuje mraky otázek a nic mi není úplně jasné. Ale není to ten správný účel knihy? Aby vám to vrtalo v hlavě ještě za další týden, než to hned všechno pochopit? Určitě si to přečtěte. Stojí to za to. Plný počet bodů ale nedám. Unavovaly mě zbytečné popisy objektů, které se nacházely v různých místnostech. Mě opravdu nezajímá, že má někdo na okně pověšenou špinavou záclonu, pod ní stolek a na zemi prošlapané tatami. Na děj to nemá vůbec žádný vliv a jen to zbytečně zdržuje. Co by se stalo, kdybychom se nedozvěděli, že má někdo v obýváku špinavou záclonu? Nic.

Kniha nejméně z jedné třetiny obsahuje to, čemu se vyhýbám. Fantasy, japonská historie, filosofie, poezie, rádoby detektivní příběh, ekoteroristy, no požehnaně je toho... Přesto se mi zbývající část líbila a v podstatě vše dohromady vytvořilo kompaktní celek. Jenže ten konec byl totálně mimo mé chápání, z mého pohledu jen fantasy chaos. Asi bych upřednostnila poněkud reálnější linku.

3,5* Mojim dioptriám kniha určite prospela, pretože kniha má len 700 strán a čítala som ju na mobile. A keďže, pri Anne Cime mi rozozvučali sirény už pri jej prvotine, tak som si túto nechcela nechať ujsť. Dojmy? Budem stručná, priam skratkovitá: 1. Ja som tam videla inšpiráciu Murakamim a jeho Kafkou na pobreží (nie ekologickou témou, ale skôr paralelnými svetmi, božstvom z japonskej mytológie) 2. Detektívna linka nebola zlá, ale na moje racio už občas premotivované. 3. Postavy uveriteľné, nie plastické, zobrazené nielen čiernobielo. 4. Kopa námetov ako je kultúra v ČR vs. JAP, postavenie žien, ekologická stopa, náboženstvo, láska, nevera, materstvo, vedecká prax v reálu, ... Verdikt: Annu Cimu si naďalej držím na radare a budem sa tešiť na jej ďalší počin. Odporúčam (hlavne ak vás bavia podivínstva a jemná fantastika).

Obdivuhodné, souhlasím s karol.cadex. Všednodenní, mytická i detektivní část ve vyváženém poměru, Sára, Juka a Miju uvěřitelné ve všech svých podobách, propojení světů (reálného, démonického, mezisvěta-vodoprostoru, osobního vnitřního atd.) velmi chytré, tempo od pomalého po strhující, finále dechberoucí. Probudím se na Šibuji překonáno a mnoho japonsko-českého plesání před námi, knižnímu bohu díky.

Já autorce tleskám ve stoje a nestačím se divit,kam se posunula od Šibuje.Dle mého mínění autorka přerostla malý český rybníček a jako úhoř se dere k moři.Stvořila nádherný tajuplný deštivý příběh plný osudových setkání a temných i dojemných vzpomínek.Detektivní pátrání po zmizelých,mezisvět i hluboké lesy s pradávnými legendami tvoří kulisu pro tři ženské hrdinky stojící na prahu životních milníků.Závěr románu je naprosto strhující a voda něco odplaví,něco přinese..........ale úhoř,ten žije dál.