Příšerná hostina

Pořádná všehochuť, od středověku až po dnešek - od děsivých pouťových hrůzných příběhů (jako černá kronika či true crime) až po ryzí moderní literární horory. Z těch nejstarších mne překvapila nejen tvorba notoricky známých spisovatelů, ale tvorba mnoho autorů (vedle pár anonymů) mně zcela neznámých. Je toho v knize opravdu hodně, včetně vybíraných kousků z většího formátu, takže spíš než hororové počtení to beru jako zajímavý a poučný průřez tímto žánrem v našich končinách.

Hodnotit tuto knihu je těžké, protože jde o sled textů, které spolu nikterak nesouvisí, jsou různě dlouhé, psány různou formou, beletristické i zcela reálné. Rozhodně překvapí, že hororovými příběhy se zabývali dnes už klasičtí autoři (třeba Karel Čapek, Karel Sabina, Jan Neruda, Jakub Arbes, Alois Jirásek), jejichž příspěvky pochopitelně mají ke klasickému hororu daleko, ale hrůza v nich rozhodně nechybí. Jakkoli je výbor reprezentativní, některým ukázkám zkrátka chybí kontext, protože jsou vytrženy z většího celku (nejčastěji románu, nebo novely) a poskytují jen určitý náhled na dílo jednotlivých autorů a vzhledem k neznalosti okolností a postav jim pochopitelně chybí určité napětí. Na druhou stranu čtenář, který chce proniknout do ryze české podoby žánru, si přijde na své a pochopí, že mnohdy ho autoři nebrali až tak vážně a do hrůzných námětů vkládali humor, což by ho mohlo přimět ke shánění kompletních děl. K pozitivním dojmům přispívají i velmi povedené, až psychedelické ilustrace prolínající se celou knihou. Příšerná hostina zaujme spíš celkovou prací Radima Kopáče, jemuž musel podobný sborník zabrat extrémní množství času a formální stránkou než obsahem jako takovým, což ale moc nevadí, protože jako komplexní přehled českých náhledů na upíry, duchy, tajemno a jiné záhady funguje více než dobře. 70 %