Otázky rychle kladené v běhu

Musely to být intenzivní dva roky. Pravděpodobně i intenzivní celý život, jehož téměř polovinu prožil Rudolf Altschul během války. Právě válka, smrt a další depresivní motivy jako by v těchto básních vykukovaly, byly zakryty, sarkasticky pomrkávaly (třeba v textu „Happy days are here again“, který je jakousi básnickou parafrází jazzové skladby). Ostatně hned v prvních textu se nejdříve setkáváme s hudbou, ženami, krásou, vlasy. Jenže právě: „Lokýnky jež dnes / Něžnými přehozy přes oči / Závoje bláznovství / Zakrývají / Mor“. Stejně „Pravda jež tkví v šatech šaška“ nebude úplně taková, jak se na první pohled může zdát. V Altschulových imaginativních básních se to hemží hudbou („zpívá Naděje jež není rapírem“), nocí („Hvězdy kouřící / Alkohol z křišťálových mís / do noci“), exotikou („Přicházíš z ostrovů v Tichém oceáně / Jež se mění v křemičité skořápky“) a i erotikou a celkově milostnými motivy („Odráží se v tvých očí krev měsíce / V očích krev Alžíru / Z dnešních snů se lidé dozvídají / Něco z tebe / A něco ze mne“). Jenže o pár veršů dál se můžou dít věci jiného rázu. To už si myslivci nehrají vodní pólo, ale nastává konec, padají stěny, „A život / Opakovaný do smrti / A ještě do smrti“. Ta nespoutanost výrazu tak dlouhou zakrývá přítomné běsy, až zkrátka musí vytanout. Z Altschulovy pozůstalosti toho nezůstalo mnoho, některé básně jsou dokonce variacemi předchozích, některé si vypůjčují celé strofy. Dvě básně hned na první pohled vybočují z celku: jednak stručné „Právě jsme znovu zjistili, / že všichni mimo nás jsou blbí.“, jednak báseň v próze s jednoduchým dějem. I tak převažuje surrealistická rozevlátost, přičemž surrealismus byl pro Altschula životním poslání: už v šestnácti přednášel o psychoanalýze na spořilovských setkáních. Podrobný průvod životem a dílem Rudolfa Altschula, který zabírá víc prostoru než básně, je rovněž cenný a erudovaný: hlavně části zpravující o okrajových surrealistických hnutí ve válečné době (nikoliv pouze Ra a spořilovští, ale také libenští psychici, Chodci zeleně a michelští surrealisté). Vzhledem ke svému věku byl přirovnáván k Rimbaudovi, ačkoliv ten si již vydobyl místo v kánonu a zbylo po něm nespočet textů, které jsou navíc přístupnější než mnohé Altschulovy imaginace. I tak není od věci občas zapátrat i po těch zapomenutých, jejichž kniha se na pultech objeví téměř sto let po jejich narození. /// Pravda jež hledá svět v náměsíčných Květy hvězd večer pomalu vadnou Vosková loutka zapomněla Ach opravdu zapomněla Vypadnout ráno ze šatníku Orient tváří masek bez pohlednice Zrcadlo – oči žen Marťané hledající čtvrtou dimensi na Zemi A jejich mravenečníci Jak chytří jsou této noci malí mravenci Zpěvavé ryby Noční varhany Zapomínají na malá sluníčka Ano zapomínají Ve vší své něžnosti Jak uloupnout věneček studni Malá vosková maska Ty jež jsi zapomněla svou povrchnost Spát v šatníku Ano ty jež jsi na sebe brala naučení květin Sát ženy z žil Jimiž až do noci proudila noc Ty jež jsi byla vždy tak lhostejná Tak bezúhonná Odráží se v tvých očí krev měsíce V očích krev Alžíru Z dnešních snů se lidé dozvídají Něco z tebe A něco ze mne (s. 24 a 25)

Záslužný editorský počin Radima Kopáče s cenným doslovem poutavě využívajícím citace mj. Zbyňka Havlíčka, Anny Fárové, ale i třeba Jiřího Padevěta. Rudolfa Altschul byl skutečně, s určitou mírou nadsázky, jakýmsi Rimbaudem druhé vlny českého surrealismu. Ta je z celé naší avantgardy, troufám si říct, nejzajímavější a dodneška nejživotnější, snad mj. pro svou menší deklarativnost a plánovitost, větší ukotvení v tísnivé životní realitě a autenticitě, ale paradoxně i hlubší návaznosti na tradici (romantismus). V závěru gymnaziální docházky jsem býval jejím náruživým vyznavačem – zejména pokud jde o dílo Zbyňka Havlíčka a jeho prostřednictvím i Karla Šebka, jehož dílo, byť byl výrazně mladší, do ní svou poetikou také patřil. Rudolfa Altschula jsem znal pouze jako jméno, k jeho básním jsem se nedostal. Zachovalo se jich poskrovnu, což je obrovská škoda. I z toho mála totiž – a uvědomme si, že to psal hoch šestnácti- či sedmnáctiletý – čiší značný talent a původnost. Je dobře, že tyto nepatrné zlomky jeho tvorby nyní konečně vyšly v důstojném, samostatném svazku.