Příšeří

Na další setkání s Huldou jsem se opravdu moc těšila a přestože jsem se na začátku docela těžko orientovala jak v ději, tak v jednotlivých postavách, ve finále jsem byla nadšená stejně jako v prvním díle ;-). Hulda je zase spíš zdrženlivá a klidná - a právě to se mi na ní líbí. Kniha se tentokrát odehrává patnáct let před prvním případem a zároveň ve dvou časových rovinách - a sice v letech 1987 a 1997. Tedy v době, kdy se Hulda snaží prosadit mezi svými mužskými kolegy jako policistka. Nemá to ale vůbec lehké a často je s ní jednáno dost nespravedlivě. Přesto - nebo právě proto, se doslova vrhne do vyšetřování případu mrtvé mladé ženy na osamělém ostrově. Klára, která zde trávila víkend se svými přáteli, aby si připomněla smrt své kamarádky Katly, která byla zavražděna před 10 lety, je nalezena mrtvá pod útesy. Šlo o nehodu či sebevraždu? Anebo to byla dokonce vražda? Postupně vycházejí najevo souvislosti mezi tehdejším případem a současným vyšetřováním, které nakonec Huldu dovedou až k rozuzlení, které bylo - aspoň podle mého názoru - hodně překvapivé a nečekané... Kromě toho se čtenář dozví další zajímavosti z Huldina soukromého života, konkrétně zde pátrá po svém neznámém otci. Toho se jí skutečně podaří najít, aniž by o tom ovšem věděla, protože on se jí nedá poznat... Víc už ale prozrazovat nebudu, kniha za přečtení určitě stojí ;-). Autor píše výborně a mně jeho styl vyhovuje, proto se budu časem těšit i na poslední Huldin případ...

Mám to úplně stejně jako Květ. Také čtu pozpátku a Mlha se mi líbila víc. Tady byl začátek poněkud rozpačitý a zdlouhavý. Ale děj postupně gradoval závěr parádní. Teď už je přede mnou Temnota. (22. 12. 24 - 28 900 - 72)