Po přečtení předchozí knihy Zůstanou jen skvrny, jsem opravdu očekávala něco drsnějšího. Do rukou se mi však dostal silný psychologický příběh, který ukazuje pohled na svět různýma očima otce a syna, ve kterém člověk může občas zahlédnout i sám sebe. Kniha mě rozhodně nezklamala, ba naopak, při její četbě jsem se navracela do svého dětství a některých ne zrovna pěkných vzpomínek. Atmosféra knihy čtenáře vtáhne a nutí ho prožívat děj s postavami jakoby na vlastní kůži, až má člověk někdy fakt nervy na pochodu a chtěl by alespoň slovně zakročit. Knihu by si měli přečíst někteří ambiciózní rodiče, kteří nechápou, že se jim děti nenarodily proto, aby plnily jejich představy, a že každý člověk je jedinečná osobnost jdoucí svou cestou. Někdy zdánlivé maličkosti mohou do velké hloubi ovlivnit život a nitro člověka navždy. Důležité však je, aby to byl vliv pozitivní.

Připoutaní - to je emotivně zpracované téma otcovské lásky .... S počáteční nejistotou, danými pravidly , s generačními rozdíly - ale hlavně se spoustou citu .... .... Dětství plné pocitu odmítnutí a nemilování vás naučí, že city nejsou nic jiného než postradatelný luxus .... V této knize je lásky a pochopení hodně .... a je i přehodnocení životního náhledu .... .... NIKDY nemějte pocit, že nemůžete přijít domů .... dveře pro vás budou vždy otevřené .... Je to silný příběh o vzájemném vztahu .... ovšem to ukončení ? Nevím ....