Případ Y

Sám sebe jsem se nedávno ptal, jestli by mě někdy mohl Oldřich Suchý nějakou knihou zklamat, a odpověděl jsem si tak, že takovou možnost zcela vyloučit nemohu, zároveň si ji ale ani nedokážu představit. Jedna z postav v této knize říká něco v tom smyslu, že fanoušci (libovolného) umělce vlastně nestojí o to, aby tvořil jinak, protože od něj chtějí dostávat to, na co jsou zvyklí a co mají rádi. Já s tím souhlasím; má kdysi velmi oblíbená Metallica po albu z jedenadevadesátého výrazně změnila styl, a když si dnes chci něco od této skupiny poslechnout vybírám si z prvních pěti alb. A proč to píšu? Protože pro mě v případě pana Suchého tato poučka neplatí. Jeho luxusní Legendy jsou spíše temně filosofické, Temné variace jsou poklonou (jak sám autor uvádí) klasikům hororového žánru a Případ Y spadá do žánru detektivního. No, a já jsem ze všech tří svazků nadšený. V posledně jmenované knize (a při její propagaci) se autor projevil jako schopný mystifikátor, a pokud to mohu jako celoživotní heterák posoudit, za první republiky by mu to sakra seklo :-) Hlavně se ale projevil jako velmi dobrý autor žánru detektivního a ve chvílích, kdy mě (jako čtenáře) vybídl k vyřešení případu, způsoboval mi mírnou depresi. A to většinou odhadnu pachatele v knihách a filmech správně a poměrně brzy. No jo, ale tady to nebylo o odhadu, tady šlo o důkazy, a i když jsem jich dokázal dát někdy dohromady slušnou řádku (nejlépe se mi zadařilo u případu Vrah skrytý v zrcadle), nikdy jsem nedosáhl myšlenkové dokonalosti pana Suchého. A to pro mě bylo nesmírně osvěžující, protože mnohé jiné detektivky bývají až zoufale chabé. To tady opravdu nehrozilo; u každé povídky jsem se velmi dobře bavil propracovaným příběhem, skvěle napsanými postavami (ta příjmení- to byla čirá radost) a dokonale logickým řešením. Kromě výše uvedených kladů nesmím zapomenout na autorovu dokonalou češtinu, na kterou jsem u něj ostatně zvyklý, na jemný humor a na tu nevšední laskavost, kterou se vyznačují jeho texty. Já jsem vcelku uzavřený člověk, lidskou společnost příliš nevyhledávám (eufemismus) a za padesát let se v mé blízkosti vyskytují jen tři lidé, které mám tu čest považovat za své přátele, ale v případě Oldřicha Suchého je mi líto, že ho osobně neznám. Další parádní kniha v mé sbírce, a to parádní platí nejen pro obsah ale i pro obálku respektive pevné desky. Pevně doufám, že spolupráce mezi autorem a nakladatelstvím Golden Dog bude i nadále pokračovat, protože přináší opravdu skvělé výsledky. Nová forma autorova podpisu se také velice vydařila a já svazek pochopitelně vřele doporučuji.

Při čtení některých knih cítím radost ze samotného čtení. Ze stylu jak je kniha napsaná, z každé věty. A když se k tomu přidá originální příběh, je to radost dvojnásobná. A všechno tohle je tato kniha.