Princ Kaspian se drží totožného schématu jako předchozí díl Narnie. Děti jsou přivolány z našeho světa, aby pomohly vyhnat krále usurpátora. Půl knihy zabírá vyprávění, co se stalo v Narnii v minulosti a druhá půlka se již odehrává v současnosti. Možná je to mým věkem, ale příběh pro mě postrádá napínavost. I vypjaté momenty jsou pojaté tak, že se o hrdiny vůbec nebojím. Aslan je kapitola sama pro sebe. Stejně jako děti zřejmě přichází z jiného světa, vždy přesně v ten správný moment, kdy ho všichni potřebují, aby jim ukázal cestu, sestavil armádu, vytvořil Dveře. Je všemocný, vševědoucí, umí probouzet vědomí, léčit zranění, vytvářet průchody mezi světy. Evidentně se jedná o vyšší bytost, která by všechno dokázala zařídit mávnutím tlapou bez cizí pomoci, ale přece jen část práce nechává našim lidským hrdinům. Správně delegovat úkoly se vyplácelo odnepaměti a to i v jiných světech. :o)

Druhý a snad ještě dobrodružnější díl. Jaké bylo zklamání na konci knihy, když bylo nejstarším Petrovi a Zuzaně řečeno, že už do Narnie nevstoupí. Jenže posloupnost dílů série neodpovídá úplně časové ose, a to je dobře, takže se ještě v jednom díle Petr a Zuzana objeví. I když ne až tak zásadně. Opět nutno číst oproštěn dospěláckého pragmatismu.