Ke knížce jsem se dostala jen díky tomu, že jsem ji dostala. Jinak by mě asi ani nenapadlo si ji někdy přečíst. Zajímavé, o kolik může člověk přijít jen díky svým předsudkům. Do čtení jsem se pustila s tím, že si přečtu něco pěkného na zrelaxování. A kniha naprosto splnila mé očekávání. Děj byl milý a jednoduchý, postavy věrné a celkově se mi četlo docela příjemně. Nejvíce se mi asi líbil Hendon. Jeho něžnost a laskavost k malému králi mě až dojaly. Kéž by měli všichni takové srdce... Zaujala mě pravdivá historická fakta, která se v knize mnohokrát vyskytla. Dodalo to prostému ději na zajímavosti. Co bych asi tak chtěla nejvíce zdůraznit, je myšlenka knížky. Příběh o princi a chuďasovi, kteří si vymění své role, asi většina lidí zná a každý si může domyslet, v čem se bude skrývat hlavní poselství. "Každý by měl být vděčný za to, co má." Trošku mě mrzí, že si s touto myšlenkou autor více nepohrál. Kdyby byl příběh psán pro to, aby předal tuto myšlenku (která se při tomto tématu tak nabízí), byl by mi mnohem vzácnější. Takto knihu zařazuji spíše mezi knihy pro mladší čtenáře. Škoda, dalo se z toho dostat více. Celkově jsem s knížkou spokojená, splnila to, co splnit měla.

Jsou pohádky a "pohádky". Občas se opravdu podivím, když najdu knížku plnou násilí a jiné ehm - dospělácké - věci, v knihovně pro mláděž. "To tady nemáme, to bude v mláděži." Už od první stránky mi bylo jasné, že tohle je jedna z knih, která v mládeži nemá co dělat. Aha, u téhle knížky jsem dycky měla za to, že jde o pohádku, a to prosím tu opravdickou! Ne tak docela. Netušila jsem do čeho jdu, nakonec to bylo dobrý, páč to dobře dopadlo, snadný jazyk a zlo bylo potrestáno.