Beletrie nebo naučná? Po přečtení si nejsem jistá... autor na to jde celkem odborně, popisuje historické skutečnosti s podrobností, která by v beletrii nudila. Ale zároveň: pracuje s odbornými termíny, které nijak nevysvětluje, chybí celý poznámkový aparát (takže nám naprosto zatajuje, odkud čerpal, i když přikládá třeba foto soudního spisu - takže tipuji klatovský okresní archiv nebo ABS), chybí úvod, sáhodlouhé citace z archivních pramenů neodlišuje graficky (což by se pro přehlednost velice hodilo) a pokud mu nějaké údaje chybí, nedoplňuje je z jiných zdrojů (ač jsou dostupné), nejisté informace neověřuje (stačilo 20 vteřin na Googlu). Navíc jsou některé pasáže vyloženě citově zabarveny - v kontextu to působí nepatřičně. Text také trpí nadužíváním třech teček a častým opakováním stejných slov. Shrnutí: Kniha na pomezí beletrie a naučné literatury, ale stačila by trocha úprav, aby se stala zajímavou odbornou prací! Velká škoda; o čtivost by se autor bát nemusel, už takhle to úplně čtivé není :) Ale nic jiného jsem od něj nečetla, tak nevím, jestli je tento způsob vyloženě jeho "stylem." Ač se kniha podle názvu věnuje hlavně Šumavě/Pošumaví, hodně prostoru bylo věnováno i Bernarticím (tragická souvislost s klatovským gestapem), potažmo Písku. Naopak pomíjí úplně problematiku agentů-převaděčů v poválečné době. Ani zmínka! Poslední kapitola je rozhovorem s pamětnicí, Němkou Ilsou. To mě bavilo nejvíc! A největší šok na závěr: V Singerově vile v Klatovech, kde místní gestapo po několik let brutálně "úřadovalo," dneska sídlí mateřská školka... když si představím, že bych tam měla dát svoje dítě, asi bych s tím měla morální problém!

Deset příběhů, které na mě zapůsobily velmi laicky a neúplně. Očekávala jsem od titulu více.