Je to přesně tak, jak napsala ´ipkkk´. Z knížky si totiž prakticky odnesete jen dvě věci, tedy jak upravit žaludy a jak zabít útočícího psa. Zbytek se nese ve velmi obecné rovině. Překvapilo mě, že v seznamu literatury, ze které autor čerpal, je minimum publikací, zabývajících se preppingem nebo survivalismem, spíš se tu objevují právnické rešerše a manuály složek integrovaného záchranného systému. Možná by se knížka měla spíše jmenovat "Co dělat, než přijdou záchranáři". O tom je totiž drtivá většina stránek. prostě si vezměte doklady a cennosti a vodu na tři dny, a počkejte až přijedou. Mě zajímala hlavně část poslední, tedy jak se zachovat v tom, co autor nazývá postapokalyptický svět, tedy kde se musíte spolehnout jen sami na sebe a ještě vám to komplikují ostatní. A tady už je to jen o žaludech a o psovi. Nezaútočí-li pes a nemáte-li žaludy, jste se Štrbovou knihou nahraní, protože návod na to, jak si postavit obydlí, jak získat vodu, jak se pohybovat v terénu, nebo jak si opatřit oblečení tu prostě nenajdete. Je to škoda, protože podobná literatura v Česku chybí. Přitom by stačilo vcítit se do role člověka, který se najednou ocitne sám (nebo s rodinou) v lese, má jen to, co má na sobě a možná ještě KPZ, do měst a vesnic nemůže, nechce-li rovnou přijít o krk, a v noci začíná tiše padat sníh.... Jak se má takový člověk zařídít?

V knize jsem objevila pár zajímavých rad, které jsem předtím netušila, třeba jak se nejlépe bránit útoku psa a jak upravit žaludy, aby byly poživatelné. Četla jsem to ze zvedavosti a kvůli zamyšlení, není to o tom, že bych hned doma začala dělat zásoby. Často jsem si při čtení vzpomněla na můj oblíbený seriál Walking death, který i autor zminuje.