Překvapivá fakta o zvířatech

Britská zooložka a dokumentaristka rozebírá mýty o zvířatech, a to jak ty prastaré (ptáci migrují na Měsíc), tak moderní (losi se opíjejí fermentovaným ovocem). Autorka chce ukázat poznání jako historický proces, což by mohlo být originální předností knihy, ve skutečnosti je to však její slabinou. Zatímco u zvířat upozorňuje na důležitost kontextu (pomalost lenochodů se ukáže jako evoluční triumf, pokud vezmeme v potaz jejich prostředí), historickým aktérům tento luxus nedopřeje. Například Richard Owen z jejího vyprávění vyjde jako „záporák“ s „plíživou tělesnou konstitucí, vypouklýma očima a cibulovitou plešatou hlavou“, poněvadž v reakci proti darwinismu překlasifikoval člověka do samostatné biologické třídy. Je pravda, že Owen se mýlil a byl obviněn z falzace materiálu, ale jeho názor se zakládal na dobově platném vědeckém přístupu (idealistické morfologii). Autorka se zkrátka vrhá do cizího oboru, dějin vědy, bez elementárního ponětí, jak funguje – a co je to paradigma. Starší biologové se v jejích očích mýlí proto, že jsou popletení, přiblblí nebo prostě potvory. Mnohem lépe dopadly pasáže věnované zvířatům, resp. současným poznatkům o nich. Cooková někdy zabíhá ve vysvětlení až nečekaně hluboko (molekulární báze „krvavého potu“ hrochů), přičemž často prozrazuje svoje těžiště v evoluční biologii. Zaujalo mě třeba, že příbuzenství hrochů s kytovci nejdřív odhalilo pozorování z terénu (komunikace), a až potom ho potvrdila molekulára. Pobavilo mě, že u letounů existuje nepřímá úměrnost mezi velikostí penisu a mozku (obě struktury jsou těžké, takže objem jedné musí kompenzovat druhá). A vítám kapitolu o pandách, kde Cooková odhaluje realitu čínských množíren: stimulace samců elektrickým proudem, umělé oplodnění samic, izolace mláďat, neschopnost odchovanců přežít v přírodě. Pandy ohrožuje ztráta habitatu, nikoli reprodukční neschopnost v přirozeném prostředí. Jejich množení a chov v zoo, jak Cooková dokládá, nepomáhá zvířatům, nýbrž lidem, především čínské diplomacii. Kniha je tedy na jednu stranu informativní a překvapivě hutná (viz komentáře těch, kdo nedočetli), na druhou stranu její popularizace přechází až ve vulgarizaci (stylistika, „humor“, popkulturní narážky a komentář k Brexitu, ahistorické pojetí starší biologie, bestiářů či zpráv conquistadorů). Absurditu podtrhuje překlad. Jsem si kupříkladu docela jistá, že nebohý autor citovaného pramene ze 17. století chtěl říct, že „bobři se pyšní důmyslem“, nikoli že „průmysl se chlubí bobry“... (industry = původně zručnost, důmyslnost, činorodost)

faktografii nabusene vtipne pojednani o omylech a nepochopenich, jichz se dopousteli zoologove od dob Aristotelovych. Lucy sepisuje jednotlive poznatky s laskou ke zviratum a varuje, ze davne chyby nam mozna mohou pripadat legracni, ale ze nejsme imunni proti chybovani. Kniha nezbytna pro kazdeho zajemce o prirodu! :) Co se prekladu tyce, mohl byt (o fous) lepsi. O drapatce by urcite bylo vhodnejsi psat jako o zabe, nikoliv ropuse (preci jen patri do celedi pipoviti a s ropuchami nema nic spolecneho, anglicke vagni toad je treba prekladat flexibilne dle kontextu), v seznamu fotografii se odkazuje na obrazky hrocha jako "nosorozce" (puvod teto bizarni chyby si vubec nedokazu predstavit), ale celkovy dojem je dobry a kniha prelozena kvalitne :)