Předkové kostí

Moudrej z toho teda nejsem, mám z těch básní pocit určitýho mudřectví bez hloubky, jako čirej hermetismus, samý odkazy na něco dalšího, většinou notně zaprášenýho, jako poezie z vápníku. Ale aspoň, že se autor nebere moc vážně, a jak to má pěkně v jedný básni: "sám už nic neříkám / samé citáty a výkřiky". Tak to podepisuju, to je až nečekaně hluboká sebereflexe. Nechávám bez hodnocení, já nevím, něco na tom možná je, ale rozhodně to není pro mě... Na stránkách nakladatelství Fra je v archivu čtení Josefa Hrdličky ze zmíněné sbírky.

Nečekaně hluboká poezie. Jako temné hlubiny jezer očekávání a snů. Připomnělo mi to Valenteho a Robaynu. Doporučuji.