„Podle mne nemůže čtení nic nahradit. Ani cestování, ani nic jiného, nedá člověku tolik jako kniha od autora, který v daném místě vyrostl, který tam žije, je prodchnutý místní kulturou, místním způsobem uvažování a tak.“ Portrét kapitalisty s lidskou tváří. :-) Pro mě, patologického váhavce, mají zvláštní kouzlo a přitažlivost lidé, kteří vidí v každé změně spíš příležitost než potenciální tragédii, kteří mají tah na branku a jsou v – dobrém smyslu toho slova – umanutí. Nakladatel Ladislav Horáček byl přesně ten typ člověka a tahle kniha je mimo jiné dokladem jeho energie, zápalu a ochoty riskovat – nevím přesně proč, ale připomnělo mi to nedávno čtený knižní rozhovor s Milošem Formanem. Knižní nakladatelé jsou trochu neviditelní. Myslím, že spousta čtenářů při nákupu nebo výpůjčce knihy vůbec neregistruje název vydavatelství. A tak si asi příliš neuvědomujeme, že to je mnohdy osobní nasazení majitelů, jejich náklonosti k literatuře a ochota upřednostnit kvalitní výsledek před komerčním úspěchem, které k nám kvalitní literární produkci dopraví. Bilancování pana Horáčka, který je vlastně příběhem oddané lásky ke knihám, jsem tedy četl do značné míry i jako hold všem dalším poctivým a kultury-milovným vydavatelům, kteří se pustili do nejisté existence tohoto oboru a zasluhují se tak o můj intelektuální růst a duchovní radost. Děkuju.