Preacher Alamo 9

Děj závěrečného alba šlape daleko svižněji, než poslední dvě, ale z příběhu dost čpí, že Garth Ennis už jednoduše nevěděl kudy kam, a tak se rozhodl všechno uzavřít. Což by mi tolik nevadilo, kdyby konce jednotlivých linií přicházely v průběhu předchozích osmi alb, a ne najednou, teď a tady, čistě jen z důvodu, že proto. Navíc náboženský podtext je zcela upozaděn a prim hraje síla přátelství a lásky, jak jinak než s notnou dávkou poetického cynismu. Takže omáčka o Bohu, andělech, Genesis - bez toho všeho by se série nakonec vlastně i obešla. Člověka to trochu nutí zapřemýšlet, jestli autoři od začátku tušili, kam chtějí všechno směřovat, anebo počáteční nápaditost prostě jen uvadla s přibývajícími díly. Přesto je pro mě Alamo solidním zakončením. Nejvíc oceňuji finále, které přichází na posledních stranách, v nichž se události dozvídáme flashbackovým postupem. Sice se to lehce tluče s předešlým megalomanstvím, ale možná je to dobře. Celé poselství tak vyzní daleko lépe a syrověji.

Zdá se, že další pouť je u konce pistolníku... Jesse Custer, Cassidy, Tulip a Bůh došli na konec své cesty. Neřeknu vám co se v Alamu stalo. Nebo jestli se nakonec Stvořitel vrátil do nebe. Jestli všichni umřeli nebo je Ennis nechal žít ten nudný život, který si všichni nejspíš zasloužili, ale povím vám, že to byla parádní jízda. A divná. Hodně divná. I když je třeba povyprávět ještě pár příběhů z minulosti a já tyhle mé zvláštní přátele ještě jednou uvidím. Už teď vím, že mi budou chybět.