Pravomil

Dočetla jsem den před Štědrým dnem a mám jasno: nic lepšího pod stromečkem najít nemůžu, takže já jsem si ten pravý vánoční dárek rozbalila, přečetla a do posledního písmenka vychutnala už v předstihu! Výborné, vtipné, vlastenecké, československé (ale i německé, maďarské, rusínské, rumunské a ruské), prostě skvělá a téměř po všech stránkách dokonale povedená kniha. Za sebe vypíchnu jen babičku Gudulu, Jarku Baterku, jablečný viklan nebo třeba Svobodu a jeho averzi ke "hvězdářům". A ta předsádka, už jen ta je naprosto dokonalá! Takže doporučuju převelice a děkuju databázi knih a jejím čtenářům za skvělé reference, díky nimž jsem se s touhle knihou potkala mnohem dříve, než by mě k ní nasměrovala jakákoli reklamní kampaň. "Úředník na dráze, pan Obrteloun, přišel volit ve svém klobouku z tvídu se vzorem kohoutí stopy, na němž se leskl zbrusu nový odznáček Jednoty na obranu státu. Kde jenom pan Obrteloun ty odznáčky pořád bere?"

Pravomil Reichl nás s lehkostí baleríny provádí nejtíživějšími momenty novodobé české historie, někdy se vznáší a opájí s kouzlem Amora, jindy klopýtá či padá ve složitých saltech mortale, aby se znovu zvedl a vstal z popela. Prochází tak prvními láskami, ale hlavně nenávistnou nacistickou mašinérií, odlidšťujíclmi sovětskými gulagy nebo zločinnými komunistickými kobkami. Pravomilovi věříte každičké slovo a s jeho důkladnou oporou v historii máte pocit, že nasloucháte svému pradědečkovi, jak vypráví o svém životě. Velmi, velmi, velmi dlouhém životě, který začíná v První republice a končí v justičním novodobém marasmu. Právo totiž není o spravedlnosti, ale o výkladu. A další hlubokou pravdou, kterou ukazuje, je, že dlouho žijí nejen ti, jimž se podařilo nepochopitelně přežít koncentráky & spol., ale i ti, kteří je provozovali. Ne však proto, aby dlouho žili s vědomím svých zločinů, ale aby si žili spokojeně a dlouho v "zaslouženém" odpočinku. Další lidská nespravedlnost. Petr Stančík je pro mě osobně literárním objevem. Skvěle vládne jazykem a bez zbytečného patosu či zbytných drastických detailů čtenáře uvádí do osudových dramat člověka, potažmo celé lidské společnosti tak přirozeně a lehce, jako šachový velmistr své figurky do promyšleného závěrečného tahu. Výborná kniha, která neodhaluje nové momenty válek a nám důvěrně známých zločinných režimů a přídělových historických momentů. Není potřeba. Dějepis jsme měli ve škole všichni. Zato je potřeba si je znovu a zas připomínat a Stančíkovi se to v Pravomilovi povedlo takřka dokonale, aniž čtenář vnímá co je historie a co fikce.