Pravdomluvní sedmilháři

Co se týká obsahu, laciné, povrchní, překombinované, snadno odhadnutelná dějová linie. Je cítit, že si autorka s knihou nedala moc práce. Nereálné chování postav, nepřirozeně rychlé posuny a zvraty v ději vás nutí jen nevěřícně kroutit hlavou a číst dál v očekávání toho, kam až to všechno může zajít. Ženatý Teodor - bezpáteřní týpek, svobodná Lucie - naivka, která neví co chce, Eli, manželka Teodora - nanynka, co zapomněla mozek kdesi na lavičce v parku, svobodný Tomáš - další groteskní figurka do děje. To je čtveřice hlavních hrdinů. V knize se například dočítáme, že Lucie jen tak někomu "nedá", aby vzápětí "dala" Teodorovi a okamžitě se do něho zamilovala. Lucka má tak trošku problém se zásadovostí a s tím, kdy být ve vztahu s Teodorem hrdá a kdy ne. Přičtěme to jejímu mladému věku. Eli také ví, po svém prvním úletu s Tomášem, že ho miluje nade vše. A to jí táhne na čtyřicet a má už něco za sebou. Tomáš zase ví, že miluje Eli, matku dvou dětí, ač sám bezdětný a o hodně mladší. Postava Teodora zaujme asi nejvíc. Bezpáteřňák bez špetky pokory v těle. Stovky rozchodů a stovky návratů. Slovy "miluji tě" se tu plýtvá jako státním rozpočtem, nikdo z hrdinů nepoužívá mozek k řešení situace. Jedinej záporňák Teodor nemiluje, ale rád ta slůvka používá k dosažení svého cíle, kterým je pár slastných chvil s Lucií, pro něž bezhlavě riskuje jak svou slibnou politickou kariéru, tak pověst. Všichni se chovají jako zmatení puberťáci z laciných filmů pro béčkové diváky. Na podzim se poznají, v zimě už by se chtěli rozcházet a brát si někoho jiného. Hmm.. Přichází klasická zápletka, ona mu jede vyznat lásku, ale vidí ho, jak on zrovna políbil jinou ženu. Okamžitě, aniž by se ho zeptala "vo co gou", mu dá kopny, odmítá s ním mluvit, týdny chodí jako tělo bez duše a on, ač bezhlavě zamilovaný, se ani nesnaží dopátrat, co se děje, natož aby se jí předtím svěřil se svým těžkým trápením. Přirozenost sama. O tom, že ona asi nikdy nečetla žádnou romantickou slátaninu, díky které by věděla, že když chlap někoho políbí, zákonitě je to jeho sestra či sestřenice nebo matka a ne žádná jeho "xxxxx", ani nemluvím. Naštěstí tu máme nejlepší kamarádku, která ty dva zmatené trouby dá zase dohromady. Třešničkou na dortu je "přirozená" smrt oné políbené ženy, infarkt Teodora a navázání ňuňu vztahu Eli (manželky Teodora) a těhotné Lucky (milenky Teodora, dítě je samo jeho). Následné skoro sebeobětování se Eli ve prospěch Teodora jí už ani nechcete, vzhledem k jejímu dosavadnímu jednání, věřit. Pokud se pozastavím nad formální stránkou knihy, čtenář se může cítit ošizen. Je přeplněna vzduchoprázdnem, velká písmena, spousta poloprázdných stran, nepřirozených mezer mezi textem. Díky tomu se dá přečíst velmi rychle, řádově cca za tři hodinky podobně, jako předchozí dvě knihy. Ano, můj komentář není zrovna lichotivý, ale.. To opravdu myslí někdo vážně??! Tato kniha je dokladem toho, že v dnešní době si může knihu vydat opravdu každý. Znám tolik dobrých autorů, kteří píší "do šuplíku" a zasloužili by si stokrát větší pozornost. Je mi z toho smutno......

Krátký příběh, který ač krátký, má v sobě hodně lásky, kariérismu a nevěry.