Kniha mi ležela ve skříni celkem dlouhou dobu, než jsem ji konečně přečetla. Nejsem si úplně jistá, co chtěli autoři knihy říct. Cítíia jsem z knihy, že pouze omlouvají svou nevěru a v podstatě říkají lidem, že je to úplně normální podvádět partnery. S tímto názorem se neztotožňuji. Bohužel v dnešní době asi jde o nějaký nový trend. Lidé se vezmou, udělají si děti a žena to pak doma se vším odskáče. Uklízí, vaří, vychovává dítě a že vypadá jako uklízečka? Nemá chuť na sex? Podle mě jsou na to snad dva? A je jasný, že mladá, čilá, přitažlivá asistentka má pak hned šanci. Kniha se jinak četla velmi dobře.

Nevím, jaký cíl měli autoři při psaní této knihy, ale nedovedu si představit takový, který by touto knihou byl splněn. Cíl z anotace, že "se snaží přiblížit různé osobní pohledy, emoce a prožitky", nemohl být vzdálenější skutečnosti. Naopak, jde o velmi povrchní a hodně vzdálený pohled na nevěru, nepříliš zajímavě sepsaný, který mě nechal naprosto neuzaujatě přihlížet z povzdálí, jestli se postupně kniha vyvine v něco víc než jen nezajímavé tlachání. Nevyvinula se. Lituji. Čtenář se tu nedozví ani nic konkrétního osobního o osudech zúčastněných aktérů, jak by se dalo usuzovat z názvu, ani žádnou radu, jak by sám mohl postupovat, aby se vyvaroval podobných zkušeností. Přestože se tvrdí, že jde o knihu podle skutečnosti, doporučuji spíš přečíst nějakého Patrika Hartla, kde je podle mě tato problematika popsána mnohem skutečněji, i když jde jen o beletrii, která si nehraje na to, že je sepsaná podle skutečnosti.