Prach

Poslední díl téhle post-apo trilogie se nejvíce zaměřuje na morální dilema, čímž získává také nejvíce na hloubce... a díky tomu působí nejvyzráleji. Celkově, počítaje všechny tři díly, jde o skvělý příběh, který jsem si přečetl rád a s chutí. Jen bych - a to platí pro každý díl - občas jemně přidal na tempu. Ale to už je o spíše o preferencích čtenáře a s posuzováním kvality to nemá nic společného. Doporučuji!

Celá trilogie byla čtivá, zajímavě napsaná a přestávky ve čtení jsem si dávala hlavně tehdy, když už jsem si od té tísnivé atmosféry a zdánlivé bezvýchodnosti situace potřebovala odpočinout. Každou chvíli jsem si říkala: Jak tohle může vůbec dobře dopadnout? Sila a jejich fungování byly docela dobře promyšlené a vysvětlené, když pominu a vytknu před závorku, jak by se asi něco takového dalo utajit a zakamuflovat při jejich stavbě. Ošálit Donalda byla jedna věc, ale ošálit ty stovky lidí, které se na tom musely podílet, je věc druhá. Ale to podle mě není pro ten příběh důležité. Bavilo mě, že některá vysvětlení se objevovala až dlouho poté, co byla nějaká věc popsána (např. mrtvá těla v sile 17 v prvním díle čekala na objasnění až do třetího dílu). Co nebylo přímo vysvětleno, se dá promýšlet, včetně budoucího osudu lidí z různých sil. A knížka provokovala i jiné otázky: o povaze lidské společnosti, o životě ve lži a touze po pravdě a svobodě, o moci a touze ovládat běh světa anebo o osobní odpovědnosti a nutnosti unést důsledky svých rozhodnutí. Nedávno jsem četla dvě knihy, které se mi v průběhu čtení této trilogie připomínaly: 1984 od George Orwella a Moc bezmocných a jiné eseje od Václava Havla. Jedna totalitní fikce a druhá popis posttotalitní reality. Prostředím a uspořádáním společnosti se Silo blížilo spíše Orwellovi v tom, jak moc byla společnost sešněrovaná a manipulovaná a jak se snažila kohokoli nekonformního zbavit, ale vyzněním mělo blíže k Havlovi v tom, že život se nikdy nedá plně ovládnout, vždycky se bude snažit prorazit svou pestrostí a nespoutaností a ta dříve či později zvítězí.