Prach

(10/10, sérii přidávám do Doporučených) Ač to skoro vypadalo, že s Donaldem a Charlotte máme otevřenou cestu k jasnému vítězství, věci se nám pěkně zkomplikují. Knihu jsem zase zhltl a jsem rád, že i přes velké oběti alespoň někoho potkal nadějný konec. Schválně nepíšu dobrý - protože zůstal poměrně otevřený. Autor v dovětku říká, že si přeje, abychom si nechali prostor pro naději, což milerád udělám a budu si představovat, že se přeživším povede dobře. Každopádně tu několik otázek zbylo - jak moc si budou schopní venku poradit? Je opravdu celý svět liduprázdný? Co to propírané Silo 40? Zaznamenali v ostatních Silech po zničení Sila 1 nějakou změnu? Asi jsem čekal, že se naše skupina pokusí ostatním Silům pomoci, na druhou stranu - když se vcítím do jejich situace, kdy prakticky přežili genocidu a museli se dostat pryč - sám pochybuji, že bych chtěl něco vymýšlet a riskovat kontakt s naprosto cizími lidmi, se kterými by mohl vzniknout konflikt. Možná ty otázky zůstaly nezodpovězené schválně, aby zůstával prostor pro fantazii, ale rozhodně bych se nebránil nějakému pokračování či příběhům z jiných Sil. Celkově jsem rád, že jsem se k sérii dostal a zařadil bych ji mezi nejlepší letos čtené knihy. Zároveň mě tak trochu děsí, protože mi nepřijde až tak nerealistická. Ne tedy, že by se budoucnost musela vyvinout zrovna takhle, ale ten pocit, že když si tam nahoře někdo usmyslí nějakou šílenost, tak ji může provést a běžný lid s tím nic nezmůže...

Celá trilogie byla čtivá, zajímavě napsaná a přestávky ve čtení jsem si dávala hlavně tehdy, když už jsem si od té tísnivé atmosféry a zdánlivé bezvýchodnosti situace potřebovala odpočinout. Každou chvíli jsem si říkala: Jak tohle může vůbec dobře dopadnout? Sila a jejich fungování byly docela dobře promyšlené a vysvětlené, když pominu a vytknu před závorku, jak by se asi něco takového dalo utajit a zakamuflovat při jejich stavbě. Ošálit Donalda byla jedna věc, ale ošálit ty stovky lidí, které se na tom musely podílet, je věc druhá. Ale to podle mě není pro ten příběh důležité. Bavilo mě, že některá vysvětlení se objevovala až dlouho poté, co byla nějaká věc popsána (např. mrtvá těla v sile 17 v prvním díle čekala na objasnění až do třetího dílu). Co nebylo přímo vysvětleno, se dá promýšlet, včetně budoucího osudu lidí z různých sil. A knížka provokovala i jiné otázky: o povaze lidské společnosti, o životě ve lži a touze po pravdě a svobodě, o moci a touze ovládat běh světa anebo o osobní odpovědnosti a nutnosti unést důsledky svých rozhodnutí. Nedávno jsem četla dvě knihy, které se mi v průběhu čtení této trilogie připomínaly: 1984 od George Orwella a Moc bezmocných a jiné eseje od Václava Havla. Jedna totalitní fikce a druhá popis posttotalitní reality. Prostředím a uspořádáním společnosti se Silo blížilo spíše Orwellovi v tom, jak moc byla společnost sešněrovaná a manipulovaná a jak se snažila kohokoli nekonformního zbavit, ale vyzněním mělo blíže k Havlovi v tom, že život se nikdy nedá plně ovládnout, vždycky se bude snažit prorazit svou pestrostí a nespoutaností a ta dříve či později zvítězí.