Smuutné, ale asi pocity pravdivé... neodsuzuji, vnímám tragičnost chvile, kdy se člověk ocitne sám v bludišti života. Knihu jsem přečetla za jeden den a bylo mi u čtení všelijak...

Taková jednohubka na jedno odpoledne, co neurazí, nenadchne. Četlo se to relativně dobře, ale hlavní postava Jitka mi byla totálně nesympatická - sebestředná ženská, manžela snad nikdy nemilovala, půl roce po jeho smrti si najde milence, jen proto, aby jí vytáhl z “bryndy (coby chudoby) a zachránil ji, závislá na ostatních, totálně nezodpovědná - o syna se pořádně nepostará, žádnej zájem (ač on svým chováním vysloveně volá o pomoc), nulová komunikace a do toho není schopná najít si práci, chlastá a furt se jen lituje. No a ten konec - chudák ten syn, takhle brzy se setkat se smrtí tak dvou blízkých lidí. . . Jako přečteno, dobrý, ale znovu bych do toho nešla.