Povstání Bohdana Chmelnického

Nakladatelství Epocha nakročilo touto knihou do 21. století. Nechci být přehnaně jízliví, ale prostě nejde si neodpustit pár poznámek. Knihu jsem dlouho vyhlížel a moc jsem se na ní těšil. Opravdu mě potěšilo, že je kniha opatřena adekvátním množstvím map jak samotných bitev tak i celých tažení (to v téhle knižní řadě nebylo vůbec pravidlem). Mám rád styl psaní pana Radka Fukali a ani tentokrát mě nezklamal, dokáže být čtivý a zároveň čtenář ví, že text, který je mu předkládán je opřený o spoustu zdrojů a pramenů. Kniha nestraní ani jedné straně ba naopak snaží se předkládat vyvážený pohled na obě bojující strany tohoto tragického konfliktu. Co zamrzí, je dle mého názoru trochu uspěchaná poslední čtvrtina knihy (podobný pocit jsem měl už i u jeho předchozí knihy Lev Severu) a to ač se jedná o sérii "Polozapomenuté války", že se člověk dozví jen velmi málo o tom s čím, jak a kdo bojoval pod slavnými válečníky. Přitom by stačilo jen pár uzavřených bloků vložených do textu, kde by byla popsána výzbroj a výstroj a struktura jednotlivých válčících armád. Poslední připomínka je k přehlednosti textu, který je plný citací z románu Ohněm a mečem, což neni vůbec na škodu a autor s nimi velmi dobře pracuje, ale proč nejsou odlišeny kurzívou!? Přes moje výtky se jedná o nadprůměrnou a kvalitní knihu, která přináší hodnotné čtení na v současnosti velmi aktuální téma.

Přestože se zajímám o historii, byla to moje první kniha o historických událostech v dané oblasti a v dané době. A kniha je to výborná. Skutečně jsem si rozšířil "obzory". Velkým kladem v porovnání s jinými historickými knihami jsou mapové přílohy (řeky by mohly být značeny výrazněji). I to, jak autor podrobně ze "všech stran" líčí výchozí stav je nápomocné k pochopení nastávajících dějů. Čtenář by přivítal např. o něco podrobnější popis dění v Moskevském knížectví v období tzv. "smuty" nebo osoby "následníka" Bohdana Chmelnického Ivana Mazepy, jenž je zmíněn, ale žádné podrobnosti nenásledují. Ale uznávám, že není možné v omezeném rozsahu knihy pokrýt všechny souvislosti. Takže jedinou podstatnou výtkou je popis dějů v závěru knihu (hlavně v letech 1651-1654), kdy se čtenář v textu chvílemi ztrácí. Z knihy je jasné, že to bylo skutečně velmi hektické období, na druhou stranu právě proto by to chtělo věnovat textu v této pasáži o to větší pozornost. Souhlasím s autorem, že pro předsudky nezaujaté líčení studovaných dějů v dané oblasti je výhodou, když autor není ani Ukrajinec, ani Rus, ani Polák, ani Litevec, ani Tatar, ani Turek/Osman. Nezaujatý čtenář si tak říká, že žádná ze zainteresovaných stran si nemá co vyčítat. Příznačné např. je, jak si Bohdana Chmelnického přivlastňují jako svou kladnou postavu jak Ukrajinci, tak Rusové. Pro Ukrajince je bojovníkem za nezávislost, pro Rusy jako vůdce Ukrajinců, který se dobrovolně poddal carovi..... Trochu nadsazuji, ale dávám 100 %, skutečné zajímavá a přínosná kniha.