Povídky zednářské lóže

Zcela jasně se zde projevuje Kiplingův vypravěčský talent a schopnost vidět a popsat-proklouznout hlouběji. Krom jeho lásky k zednářství je v povídkách velice silně znát bolest, kterou mu přinesla ztráta syna ve válce. Uvědomíme-li si skutečnost, že předtím ztratil i dceru... První světová válka je zde vůbec popsána jako období, kdy netrpěli jen vojáci, třesoucí se zimou i strachem a mrzačení útočnými plyny, šrapnely a kulkami, ale také jejich blízcí. Matky a otcové, tetičky a strýcové, milenci a milenky... A nepoučíme se. Zapomínáme. Vytváříme si umělé a dočasné důvody. Neustále opakujeme ty samé chyby a čekáme odlišné výsledky, což mi připomíná Einsteina, který takto definoval šílenství. Chrastíme zbraněmi a vyhrožujeme při každé příležitosti, jako bychom v tu chvíli rudého vidění zapomněli na ty, kteří křičeli, plakali a krváceli jen kvůli tomu, že si pár pitomců, jemž byla svěřena velká moc, šlapalo navzájem na ego.

Zcela jasně se zde projevuje Kiplingův vypravěčský talent a schopnost vidět a popsat-proklouznout hlouběji. Krom jeho lásky k zednářství je v povídkách velice silně znát bolest, kterou mu přinesla ztráta syna ve válce. Uvědomíme-li si skutečnost, že předtím ztratil i dceru... První světová válka je zde vůbec popsána jako období, kdy netrpěli jen vojáci, třesoucí se zimou i strachem a mrzačení útočnými plyny, šrapnely a kulkami, ale také jejich blízcí. Matky a otcové, tetičky a strýcové, milenci a milenky... A nepoučíme se. Zapomínáme. Vytváříme si umělé a dočasné důvody. Neustále opakujeme ty samé chyby a čekáme odlišné výsledky, což mi připomíná Einsteina, který takto definoval šílenství. Chrastíme zbraněmi a vyhrožujeme při každé příležitosti, jako bychom v tu chvíli rudého vidění zapomněli na ty, kteří křičeli, plakali a krváceli jen kvůli tomu, že si pár pitomců, jemž byla svěřena velká moc, šlapalo navzájem na ego.

Nemohu říct, že by mne to nadchlo. Některé povídky jsou kouzelné, ale jiné, zejména ty ze zednářského prostředí, mne jaksi neoslovily - přijdou mi svou kulturou a mentalitou tak nějak vzdálené, ovšem nikoli tím způsobem, jakým nás okouzlují exotické kraje, ale spíš jako když sedíte v hospodě u jednoho stolu s lidmi, kteří mají úplně jiné zájmy. V souvislosti se zednářstvím tady hlavně nečekejte nic tajemného, hlubokomyslného, filosofického či magického - spíš to je o společenském rituálu, lidské vzájemnosti a nezištné pomoci bližnímu zednářovi. Velká část knihy se nějak dotýká tragédií 1. světové války; téma, které mne opakovaně utvrzuje v názoru, že někdy ve středověku bych byl asi schopen vzít do rukou meč a bránit své bližní před nájezdy barbarů, ale od dob, kdy světu vládne politika, se mi válka, jakožto hromadné vzájemné vraždění na pokyn kohosi shůry dvojnásob hnusí a jsem rozhodně pacifista. Možná má ta kniha ještě další rovinu, kterou nejsem schopen odkrýt: "Číst Kiplinga zednářskýma očima a se znalostí skrytých odkazů je úžasně silný zážitek." tvrdí nakladatel; mně ovšem tento kontext chybí.