Potopa

Skvělý katastrofický román! Miluju, jak autor neuvěřitelně detailně a autenticky popisuje postupné zaplavování světa. Některé obrazy mám dodnes natolik živě před očima, jako bych se dívala na film. A vedle toho děsivě věrohodný obrázek postupného a neodvratného úpadku naší civilizace. Žádné láskyplné chování se jeden k druhému v očekávání brzkého konce, ale nelítostný, krutý boj o každou minutu navíc. Vítězí ten, kdo má moc a peníze. Bez ohledu na to, že nakonec všechny čeká stejný osud. Nebo ne? Jednotlivé části příběhu jsou odděleny mapou světa, na které je vidět postupující zaplavování kontinentů - to je hodně děsivá vize budoucnosti. Zvlášť když vám dojde, že nedorazí žádný superhrdina, který by zavřel kohoutek a v záři zapadajícího slunce zachránil lidstvo i planetu. Všichni se budou muset připravit na změnu. Buď se přizpůsobí, nebo ne... P. S. Překonejte při čtení poněkud pozvolný začátek, který navíc může evokovat, že půjde o úplně jiný žánr i děj. Stojí to za to!

Tentokrát se pan autor zaměřil na rychle se měnící klima a zvyšující se hladinu oceánů. V neustálém dešti začal být okolní svět studený, větrný a mokrý. Začíná se hroutit zásobování, doprava, komunikace a dodávky elektřiny. Mizí zaplavená pobřeží a jak voda stoupá, miliony lidí jsou bez domova. Příběh byl pro mne plný nepodstatné vaty, naopak jsem nemohla prožívat tu katastrofu bez vykreslení každodenního života obyčejných lidí, kde všichni sháněli oblečení a jídlo, kde se osušili, kde spali a jak je vyčerpávala starost o život jejich dětí.