Postřehy z poslední řady

Ta kniha je skvělá i proto, že se dá číst jakkoliv - od začátku do konce, na přeskáčku, namátkou i cíleně, s pohledem do obsahu či seznamu literatury či rejstříku, aby člověk našel to, co se chce dozvědět nebo na co má zrovna náladu, případně zcela chaoticky, s ochutnáváním témat, vět, slov, která vykouknou, vyskotačí nebo se ležérně vyloudají z náhodně otevřených stránek. Gaiman je velmi britský, má suchý humor, lehkost psaní a zároveň důkladnost v pojmenovávání toho, co chce říci; a i když jde o texty příležitostné, od přednášek, děkovných projevů, glos, úvah, předmluv (a "protimluv", jak jim říká) až po kritické stati, zachovává a využívá svůj smysl pro vystižení podstaty i umění vtipné zkratky; překvapivě však kniha působí velmi emocionálně. Autor se věnuje tématům, která dobře zná - spisovatelskému řemeslu, také vybraným žánrům, od science fiction přes komiksy, horory a fantasy po pohádky a mýty, rovněž jiným uměleckým druhům, konkrétně hudbě a filmu, v oddíle Někteří moji známí laskavému zhodnocení autorů u nás známých (v čele s trojlístkem Terry Pratchett - Douglas Adams - Stephen King), méně známých i těch nepřeložených - a přirozeným vyvrcholením knihy je skvělý a zároveň údajně nejznámější Gaimanův nebeletristický text, proslov na filosofické fakultě filadelfské univerzity Tvořte dobré umění z roku 2012 - a poslední oddíl, podle něhož byl nazván celý tento výbor, Postřehy z poslední řady s dovětkem "na čem opravdu záleží", s poklonou své budoucí ženě a hudebnici Amandě v kapitole The Dresden Dolls: Halloween 2010, s netypickým nekrologem hudebníka Anthonyho Martignettiho Osm pohledů na horu Fudži, s empatickou uprchlickou reportáží V Sýrii teď existuje tolik způsobů, jak zemřít: květen 2014 a s nezamýšleným žalozpěvem nad odchodem spoluautora Dobrých znamení a blízkého přítele, Terry Pratchett: A Slip of the Keyboard (Překlep). Dostala jsem chuť si některé věci znovu přečíst - Draculu, Poa, Kiplinga i Hvězdný prach a Koralínu; podívat se na filmy, které neznám - Frankensteinovu nevěstu, Masku zrcadel a další; a těším se, až se u nás objeví česká verze článků o smrtích Amandy Palmerové, Umění a lstí a Dcery elfího krále. Díky, Neile Gaimane; každá z těch téměř pěti set stránek stála za to.

Ta kniha je skvělá i proto, že se dá číst jakkoliv - od začátku do konce, na přeskáčku, namátkou i cíleně, s pohledem do obsahu či seznamu literatury či rejstříku, aby člověk našel to, co se chce dozvědět nebo na co má zrovna náladu, případně zcela chaoticky, s ochutnáváním témat, vět, slov, která vykouknou, vyskotačí nebo se ležérně vyloudají z náhodně otevřených stránek. Gaiman je velmi britský, má suchý humor, lehkost psaní a zároveň důkladnost v pojmenovávání toho, co chce říci; a i když jde o texty příležitostné, od přednášek, děkovných projevů, glos, úvah, předmluv (a "protimluv", jak jim říká) až po kritické stati, zachovává a využívá svůj smysl pro vystižení podstaty i umění vtipné zkratky; překvapivě však kniha působí velmi emocionálně. Autor se věnuje tématům, která dobře zná - spisovatelskému řemeslu, také vybraným žánrům, od science fiction přes komiksy, horory a fantasy po pohádky a mýty, rovněž jiným uměleckým druhům, konkrétně hudbě a filmu, v oddíle Někteří moji známí laskavému zhodnocení autorů u nás známých (v čele s trojlístkem Terry Pratchett - Douglas Adams - Stephen King), méně známých i těch nepřeložených - a přirozeným vyvrcholením knihy je skvělý a zároveň údajně nejznámější Gaimanův nebeletristický text, proslov na filosofické fakultě filadelfské univerzity Tvořte dobré umění z roku 2012 - a poslední oddíl, podle něhož byl nazván celý tento výbor, Postřehy z poslední řady s dovětkem "na čem opravdu záleží", s poklonou své budoucí ženě a hudebnici Amandě v kapitole The Dresden Dolls: Halloween 2010, s netypickým nekrologem hudebníka Anthonyho Martignettiho Osm pohledů na horu Fudži, s empatickou uprchlickou reportáží V Sýrii teď existuje tolik způsobů, jak zemřít: květen 2014 a s nezamýšleným žalozpěvem nad odchodem spoluautora Dobrých znamení a blízkého přítele, Terry Pratchett: A Slip of the Keyboard (Překlep). Dostala jsem chuť si některé věci znovu přečíst - Draculu, Poa, Kiplinga i Hvězdný prach a Koralínu; podívat se na filmy, které neznám - Frankensteinovu nevěstu, Masku zrcadel a další; a těším se, až se u nás objeví česká verze článků o smrtích Amandy Palmerové, Umění a lstí a Dcery elfího krále. Díky, Neile Gaimane; každá z těch téměř pěti set stránek stála za to.

Nádhera. Krásna kniha, obsahovo aj vizuálne :) Eseje, príhovory, krátke postrehy. Gaiman je skvelý rozprávač, s neuveriteľnou fantáziou. "A hlavně jsem psal příběh, který bych si chtěl sám přečíst" "Píšu příběhy proto, abych zjistil, co si myslím o různých věcech" Len píš, Neil, píš :):) ps, K. moc ďakujem za jedinečný darček.