Posledný policajt

Originálny príbeh, sympatický hlavný hrdina, skvelé nápady a na slovenské pomery aj veľmi dobrý preklad od Jany Seichertovej činia z knihy skutočne zaujímavú detektívku, ktorá sa odohráva na pozadí neodvrátiteľnej katastrofy. Na druhej strane ale autor chodí zbytočne okolo horúcej kaše a jednotlivé lokality príbehu omieľa neustále dookola. Vedľajšie postavy, hoci ich nie je najmenej, pôsobia až príliš rovnako. Jednou z najväčších chýb knihy, ako aj prekladateľky, je oslovovanie. Predstavte si, že každá druhá postava nazýva vášho hrdinu „chlapče,“ alebo „synak“. Po takom päťdesiatom oslovení má už čitateľ naozaj problém rozoznať, s kým má kedy náš hlavný hrdina dočinenia. V knihe, samozrejme, narazíte aj na preklepy (je ich málo, no jeden extra), ale ako som už spomínal, v porovnaní s ostatnými slovenskými prekladmi, ide naozaj o dobre zvládnuté remeslo. Ben H. Winters sa v príbehu vyhol prehnaným fantáziám a vesmírnym lodiam, čiže na poriadne sci-fi motívy si budete musieť ešte počkať, pretože, ako naznačuje vedľajšia dejová linka, tá možnosť tu je. Viac už vám ale prezrádzať nebudem, pretože by som vás nerád ubral o rozuzlenia a nápady, ktorými Ben H. Winters takpovediac šetril. Keď ich však použil, nepochybne stáli za to, no už len z princípu som ich čakal viac. Je to v podstate kniha so zaujímavou témou, ktorá ponúka mnoho alternatív no, nevyužíva priestor, ktorý sa jej ponúka. To by bolo asi tak všetko. Za normálnych okolností by som podobnú knihu nedočítal, avšak Posledný policajt v sebe ukrýva čosi, čo vás donúti knihu dočítať až do konca. Keďže je príbeh prvého dielu prevažne uzavretý, zostáva len na mne, či dáte šancu celej trilógii alebo sa pustíte do niečoho nového. Podľa doterajších ohlasov na druhý diel (zo susedných Čiech) s názvom Koniec sa blíži, je Posledný policajt len akýmsi predkrmom, a to hlavné ešte len príde. Takže teraz my nezostáva nič iné, než počkať, ako sa s pokračovaním Wintersovej trilógie popasuje IKAR, a pokiaľ bude stáť ako celok naozaj za to, určite vám o tom veľmi rád napíšem...

Príjemná kniha ktorá sa dobre čítala, kriminálna zápletka veľmi dobrá, poctivo a pekne to do seba zapadlo.Lenže... Nevýrazné postávy bez veľkých charakterových čŕt (česť výnimkám). Aj hlavný hrdina mi prišiel akýsi fádny, nezaujímavý, tuctový. Atmosféra ma veľmi nepohltila a na konci zopár strašne hlúpych klišé ktoré ma znechutili. Nuž, uvidím ako to bude pokračovať... (edit: pokračovalo to pekne blbo )

"Poslední policajt" mi nabídl víceméně to, co jsem očekávala hned po prvním prozkoumání obálky, názvu a přečtení anotace. Bohužel to slovo "víceméně" znamená spíše méně: civilizace nekolabuje tak, jak by se vzhledem k okolnostem dalo očekávat - někteří lidé jsou deprimovaní, jiní srší černým humorem, další se upínají k bohům; nadcházející apokalypsa je zkrátka v městě Concord přijímána poklidně. Možná je to záměr, možná autor přitvrdí v druhém díle. Rozhodně bych uvítala více anomálií proti normálnímu stavu věcí, zmínky o vypadávající mobilní síti a zániku některých firem či pracovních míst mi prostě k dokonalé atmosféře beznaděje nestačí. Detektivní zápletka patří k průměrným a jakkoliv pan spisovatel mlží, nechává hlavního hrdinu tápat, pachatele jsem odhadla v okamžiku, kdy se zjevil na scéně (pravděpodobně byl demaskován většinou čtenářů, co se už v nějaké podobě setkali s detektivními romány, filmy či seriály). Závěrečný otravný styl tajení informací, aby Winters ve finále mohl udělat "Tadááá, překvapení, tohle je vrah!", tím pádem jaksi nevyšel. Kritice se nevyhnou ani charaktery. Pro zjednodušení je rozdělím na vedlejší archetypy (drsný polda, poctivý polda, přísná koronerka, přitažlivá svědkyně, obtížná sestra atd.). A pak je tady v ich formě hlavní hrdina Mirek Dušín, pardon, Henry Palace. Ideál pracovitého detektiva, slušného, čestného, nekuřáka, abstinenta, kupodivu není panic. Nemluví sprostě, na místech činu vyžaduje úctu k obětem, ze střetů s agresory nevychází vítězně... a co je nejhorší, postrádá smysl pro humor. Dobrá, má nějaké ošklivé vzpomínky z dětství, to přece nebyl důvod udělat z něj nudného suchara, který si každou chvíli obsedantně hladí knír a žije jedině svou prací. Mrmlám, jelikož mě mrzí nevyužitý potenciál "Posledního policajta" a nezbývá než doufat, že bude naplněn na stránkách dalších dílů. Přinejmenším vím, co od pokračování očekávat a v jakém duševním rozpoložení číst, aby na mne kniha zafungovala účinněji. Chce to melancholickou náladu, trpělivost a klid. 65%

K trudošovu komentáři je zbytečné cokoli dodávat. Nejvíc asi oceňuji onu zmiňovanou "nečekanou civilnost" a "absenci přepálených konspiračních spiknutí". Za mě velká spokojenost – a plný počet bodů!

Poslední policajt stojí hlavně na atmosféře. Motiv blížícího se konce světa se táhne napříč celým vyprávěním, a i když to se samotným zločinem příliš nesouvisí, občasné vsuvky stran rozpadající se psychiky jedinců i národů jsou vpravdě geniální. Civilizace se sice nepromění na bandu zdegenerovaných kanibalů bojujících o ropu, ale o to víc mi přišla Wintersova vize uvěřitelnější. Jako by neodvratná apokalypsa byla jen dalším podmanivým songem od U2. Ben H. Winters ovšem neselhává ani ohledně konstrukce vyšetřování. To se drží v rovině drsné školy, kdy v podstatě jen hrdinovi záleží na tom, aby případ dotáhl do konce. A přestože jde o regulérní sci-fi, příběh je až nečekaně civilní, prost přepálených konspiračních spiknutí. V tomhle ohledu oceňuji autorovu píli, kdy všechny indicie poctivě zapadnou na své místo. Vlastně jediné, s čím má spisovatel problém, jsou charismatičtější postavy a akčnější průběh zápletky. Ačkoliv jsou kulisy skvělé, nepovedlo se kvalitu knihy postavit jen na nich.