Poslední kacíř

srovnávat Chadimova Posledního kacíře se Jménem růže Umberta Eca, no fuj, pane nakladateli, to tedy ne (Jméno růže je postmoderní román o sémiotice, se vším, co k tomu patří, historická detektivka je jen maska, ale to je na dvouhodinovou přednášku...) Posledního kacíře bych přirovnal spíše k přehypovaným povídačkám Dana Browna, i když zpočátku se Ondřej z Ježova tvářil jako Waltariho Mikael Karvajalka z Krvavé lázně Chadima předvedl čtenáři svou bezesporu extenzivní fundovanost v oboru historie a teologie husitského období v českých zemích, nicméně - jak také dokládají komentáře níže - udělal velikou vypravěčskou chybu: rozsáhlé náboženské disputace použil pro retardace děje (ba co hůř, pro luštění záhad vlastně vůbec nejsou důležité, neobsahují klíče ani nápovědy) - a to mu čtenář bažící po akci, a ne po dějepisném výkladu nemůže odpustit jako oddechovka a pro posilování bicepsů - proč ne, ale už tak polovině se z dobře rozehraného příběhu stává PC adventura s odporně hollywoodským koncem banální příběh hromadou reálií a oborovou terminologií supluje popularizující historickou práci a čtenáři neuspokojení příběhem tak aspoň mohou podlehnout iluzi poučení a sugesci, že čas strávený nad knihou nepromarnili zbytečně, nicméně zájemcům o historickou platformu románu bych raději doporučil skutečně mistrné a skutečně odborné práce Petra Čorneje, zejména jeho Jana Žižku (2019) Poslednímu kacíři ještě vytknu odfláknutou korekturu a Chadimovi kromě marcipánu taky ty kukuřičný placky (kukuřice v Evropě roku 1420?)

Když pomineme přílišnou rozvláčnost a přebytek disputací, jeví se jako velký problém to, co by u takového díla mělo být na vysoké úrovni, a to historická věrnost. S. 15: Od Dobytčího trhu to je prý ke sv. Apolináři dobrou míli cesty. To ovšem jedině za předpokladu, že by se tu používaly britské imperiální míle. Česká míle byla poněkud delší. S. 26: Kde by se v roce 1419 vzaly brakteáty, nahrazené groši již v roce 1300? S. 154: Z pergamenu se svitky nedělaly. S. 220: Kukuřičná placka?! Kde by se proboha v husitské Praze vzala kukuřice? S. 399: Praha se prý skládala ze Starého Města, Nového Města, Hradčan, Malé Strany a Menšího Města. Menší Město je však jen jiný název pro Malou Stranu. S. 434: Úředníci jako nejvyšší purkrabí, podkomoří a další prý musejí snášet urážky a nadávky, když nechtějí více, než je jejich plat. S těmito úřady se však žádný plat nepojil a urážky jejich původcům beztrestně neprošly. Samostatnou kapitolou je latina, které autor užívá požehnaně. Člověk by čekal, že při jeho povolání bude na určité úrovni, ale zdá se, že mu dělají problémy nejen neopravené překlepy, ale i základy gramatiky: s. 154 "guam" místo "quam", s. 377 "neum" místo "meum", s. 378 "sub speciae" místo "sub specie", 431 "theatrum pragensis" místo "theatrum pragense", s. 474 "Andrei de Jezoviensis" místo "Andreae de Jezova" nebo "Andreae Jezoviensis", s. 575 "usqe" místo "usque".