Poslední člověk na planetě Zemi

Kniha jednoznačně zaujme obálkou, to ano. Na prvních 20ti stranách jsem si říkala, že to přes tu extra moderní mluvu asi nedám. Fakt i na mě to je celkem dost otřepané. Autorka používá prostě češtinu veeeelmi zajímavě. A to je jedna z věcí, co mi bude knihu natrvalo definovat. Nakonec to s knihou splyne. Nico na mě působil jako frajírek s nulovým IQ, naštěstí u toho nezůstal. Moc se mi líbila jeho cesta za pravdou a osobní cesta zpět k přírodě. Především si mě nakonec záskal svým laskavým srdcem. Ke knize jsou potřeba kapesníky, protože na konci nebudete mít suché oči. Nejvíc na knize oceňuji otázky a pocity, které v člověku vyvolá. Nakonec devastace přírody je aktuální téma a lidé by to neměli zazdívat. Proto jsem ráda, že tímto dílem autorka přispívá k zamyšlení se nad sebou a přírodou. Moc děkuji @humbook za knihu na recenzi. Byla opravdu zajímavá.

Už jen podle té dokonalé obálky jsem věděla, že knížka bude mít něco do sebe. Nápad, děj a prostředí této knížky jsou za mě famózní. Civilizace po zániku obyvatel zeměkoule, s čímž jsou spojené všelijaké nové vynálezy a prostředky, snaha o uvědomění, že všechno není tak, jak se zdá, objevování sama sebe... Toto se mi opravdu moc líbilo. Hned na prvních stranách mě ale opravdu vyděsil slang (asi tak bych to nazvala) hlavního hrdiny. Naprosto rozumím, že nás to k němu mělo jen více přiblížit, abychom se do něj více vžili, ale nikdy mi to nešlo přes oči. Nica jsem ze začátku úplně nemusela. Neřekla bych, že jsem ho neměla ráda, ale úplně mi nesedl. Připadal mi hrozně naivní, rozmazlený a ukňouraný, ale jakmile jsem ho více poznala, pochopila jsem jeho povahu a rovnou si ho oblíbila. Tab jsem naopak měla už od začátku moc ráda. Tu její sympatickou povahu, cílevědomost a snahu o porozumění světa kolem. Opravdu jsem ji měla ráda, následně jsme se ale dostali na tří stou stránku a v tu chvíli jsem ji přestala mít ráda, protože... Já ani nevím vlastně proč. Najednou jakoby někdo přepnul vypínač... Ale pozor. Od čtyři sté stránky zase začala být v pohodě. Takže suma sumárum... Tab byla docela fajn postava. Na konci jsem do děje tak ponořila, že jsem knihu dočetla během chvilinky. Měla jsem nějakou představu, jak by celý příběh mohl skončit, ale toto jsem opravdu nečekala. 3,5/5