Posledné dni Archieho Maxwella

Naštěstí to dopadlo, jak to dopadlo. Šikana je strašná věc, kdo nezažil na vlastní kůži, nepochopí....

Archie a jeho sestry se doma potýkají s nelehkou situací. Kromě toho, že se jejich rodiče rozchází, se táta navíc stěhuje pryč k jinému muži. To není jednoduché pro nikoho. Pro otce je složité přijmout vlastní identitu, pro děti je nelehké se s novou situací srovnat a přijmout, že jejich táta už s nimi nežije a navíc řeší otázku své sexuality. Asi nejhůř ze všech to nese Archie, který navíc už nějakou dobu řeší otázku šikany, která se stupňuje a je čím dál tím horší. Další důležitou postavou je Tia, která si také prošla nelehkou životní událostí, kterou doteď zpracovává (protože bych ale nerada spoilerovala, nebudu blíže psát, o co se jedná). Autorka se snaží čtenáři předat příběh, jehož hlavními tématy jsou šikana, psychické problémy a otázka sexuality. Zásadním problémem je ale fakt, že kniha má ani ne 130 stran. Je asi jasné, že na tak malém rozsahu nelze příběh rozepsat. Vše se tedy děje dost rychle, postavy dělají poměrně závažná rozhodnutí bez předchozího přemýšlení a zkrátka dost spontánně. A to v negativním slova smyslu. Spokojená nejsem ani co se týká postav. Minimálně od postavy Archieho bych očekávala a předpokládala, že bude trochu hlouběji promyšlený. Kdo jste četl, asi si dokážete vybavit rozhodnutí, které Archie učinil. To ale bez jakéhokoliv předchozího náznaku. Prostě se ráno vzbudil a začal mluvit o tom, co se chystá udělat. Ani ne o pár stran dál už se to dělo. Zkrátka naprosto náhlé rozhodnutí bez jakéhokoliv předchozího náznaku nebo přemýšlení. Proč? Když vám řeknu, že prvních 80 stran se příběh rozjížděl a autorka nás uváděla do děje a pak se vše odehrálo asi na 50 stranách, asi si dokážete představit, že tohle prostě nemohlo dopadnout dobře. A taky že nedopadlo. Snad jediné, co na knize cením je to, že autorka nám popisuje příběh uvědomění si vlastní orientace z pohledu jiné postavy. To je poměrně zajímavý pohled a je to zároveň něco trochu nového, protože většina příběhů s touto tématikou je psána právě z pohledu postavy, která tuto situaci řeší. Bohužel musím konstatovat, že tohle se zkrátka nepovedlo. Za poskytnutí knihy k recenzi každopádně děkuji nakladatelství Booklab.