Poruchy osobnosti

Knížka je velmi podrobná a přínosná především co do popisů aplikace metod kognitivně-behaviorální terapie, které je věnováno dalece nejvíc prostoru. Na to, že se zabývá poruchami, také obsahuje poměrně podrobné kapitoly i o osobnosti obecně. Část týkající se popisů jednotlivých poruch je taky velmi podrobná, ale pokud jde o jejich diagnózu, kniha zde má jeden vážný nedostatek a tím je příliš malá konkrétnost (díky tomuto jsem nedal plné pětihvězdičkové hodnocení). Co to znamená "puntičkářství" ? Nebo "nebere ohledy na práva ostatních" ? Každý zná ve svém okolí např. bezohledné lidi...to maj všichni disociální poruchu? Asi ne, že --- o typickou disociální poruchu jde, pokud člověk nebere ohledy na práva ostatních stylem, že jde po ulici, uvidí v otevřeném okně láhev červeného vína, dostane na ni chuť a tak do bytu oknem vleze, víno vypije a když se objeví majitel a má s tím problém, tak mu dá po hubě a na policii se hájí tím, že neměl náladu poslouchat jeho rypákování. S tímto nedostatkem (obecné popisy nejsou doplněny konkrétním vysvětlením) pak souvisí další, že v knize nejsou vodítka, jak rozlišit mezi poruchou osobnosti a pouze vyhraněným osobnostním stylem -- např. kde vede hranice mezi narcistickou poruchou a velmi ctižádostivým člověkem nebo mezi paranoidní poruchou osobnosti a velmi nedůvěřivým člověkem, mezi hraniční a impulsivní osobností, mezi schizoidní a rezervovanou osobností atd. Věta v anotaci, že výklad je doplněn řadou kazuistik je pak velmi zavádějící. U každé poruchy je pouze jedna jediná kazuistika - bez výjimky. To je velmi nedostatečné množství.