Portnoyův komplex

Phillip Roth je prostě provokatér - a místy i cynik .... Přesto musím přiznat, že mne jeho díla umí pobavit .... i když zde to pubertální zrání židovského chlapce Alexe a jeho erotické fantazie mi nejsou příliš blízké .... Životní cesta Alexe od malého syna až k dospělosti je ovlivněna rodičovskými názory a předsudky společnosti .... Snad každý dospívající sní o ženách- ale v tomto případě se Alexovy sny nějak nedokáží srovnat s dospělostí .... Každopádně ale kniha za přečtení stojí - nahlížíme do židovské rodiny, je tu dost výrazů v jidiš - ale i dost vulgárního nazírání .... Proto celkem chápu, že se autorovi nepodařilo žít dlouhodobě ve svazku, protože jeho přístup k ženám dle mne postrádá duševní porozumění .... Nechám zde odkaz na knihu jeho ženy herečky Claire Bloom , kterou si určitě časem ráda přečtu .... P. S. Kniha má název Leaving a Dolls House - a český překlad jsem zatím neobjevila.

Kdo má k blízko k židovskému prostředí nebo alespoň četl nějaké knihy, které se ho týkají, užije si Portnoyovu neurotickou zpověď víc. Kdo je zatím židovstvím nedotčen, měl by si pro lepší zážitek přečíst nějaké židovské vtipy, zvláště o matkách, a vzít je naprosto vážně. Alex v jediné nekonečné záplavě kritizuje všechno, co mu kdy v životě přišlo do cesty - a sám je ztělesněním svých averzí. Pohrdá Židy a jejich mentalitou - a je to nejufňukanější kveč z celého New Yorku. Diagnostikuje sám sobě narcismus - a celou dobu ho kolem sebe rozhazuje hrstmi. Výčet paradoxů by mohl pokračovat, ale protože ty melodramatické výkřiky nikdo nemůže myslet vážně, tak vězte, že je to jen takový židovský vtip. Ovšem pokud nebude mít poslední slovo dívka bez smyslu pro humor. Ten závěrečný, židovsky škodolibý poslední paradox mě potěšil z celé knihy nejvíc. Mimochodem, překlad Pellarových je vynikající.