Kdo má k blízko k židovskému prostředí nebo alespoň četl nějaké knihy, které se ho týkají, užije si Portnoyovu neurotickou zpověď víc. Kdo je zatím židovstvím nedotčen, měl by si pro lepší zážitek přečíst nějaké židovské vtipy, zvláště o matkách, a vzít je naprosto vážně. Alex v jediné nekonečné záplavě kritizuje všechno, co mu kdy v životě přišlo do cesty - a sám je ztělesněním svých averzí. Pohrdá Židy a jejich mentalitou - a je to nejufňukanější kveč z celého New Yorku. Diagnostikuje sám sobě narcismus - a celou dobu ho kolem sebe rozhazuje hrstmi. Výčet paradoxů by mohl pokračovat, ale protože ty melodramatické výkřiky nikdo nemůže myslet vážně, tak vězte, že je to jen takový židovský vtip. Ovšem pokud nebude mít poslední slovo dívka bez smyslu pro humor. Ten závěrečný, židovsky škodolibý poslední paradox mě potěšil z celé knihy nejvíc. Mimochodem, překlad Pellarových je vynikající.

Poměrně nezvyklá kombinace Literatury a vulgarit. Většinou bývá buď jedno nebo druhé. Ve své době se o tom asi hodně povídalo....