Pong

Mně vyprávění příběhu z pozice zvířete připadalo jak knížka pro děti. Takže to, co chválí předchozí komentář, považuji naopak za mínus. Marně si vzpomínám na název jiné knihy, která pojednávala o výchově opice v rodině vědce, která zde od mláděte vyrůstala s lidským dítětem jako se sourozencem. Domnívala jsem se, že Pong bude něco podobného a jsem tedy hodně zklamaná.

Úžasná kniha, pro mě velmi emotivní. Slzám jsem se na konci už neubránila. Chodím do pražské zoo velmi často a gorily jsou moje nejmilejší, clovek už má pocit, že je “důvěrně” zná a má k nim vztah. Každá má svoje charakteristické rysy, jako lidé. Jsou to neuvěřitelně chytrá a citlivá zvířata. To, jak se s gorilami v jejich domově (a jinde) zachází je opět důkazem toho, že není horšího tvora než je člověk. A klobouk dolů před Markem Ždánským, Petrem Fejkem, kteří jsou / byli lidé na svém místě… Víc takových (nejen v zoo). Velké díky za tuhle nádherně napsanou knihu…