Země bez zákona

Mé první setkání se spisovatelem Jindřichem Rohlíkem a jsem spokojen. Příběh je mixem westernu a fantasy. Nebudu prozrazovat děj, vřele doporučuji k přečtení. Jen se nenechte překvapit, protože kniha má sice 270 stránek, ale od strany 234 následuje ukázka z nového připravovaného románu. Proč to tam je ví jen Bůh a Rohlík. Jen pár citací: Posledních pět mil pak byla krajina tak pustá, jako kdyby žádné zvíře jménem člověk ani nikdy neexistovalo. Když žijete pro budoucnost, vždycky je čeho se bát.

Pocta westernovým klasikám ve fantasy hávu. Uznávám, že to spojení je trochu zarážející, ale v případě Země bez zákona docela funguje. Problém jsem ovšem měl s autorovou tendencí hrotit popisy do stylového hávu a zároveň pak všechno shazovat posměšnými poznámkami. Jindřich Rohlík od začátku staví vyprávění do určité pózy zachmuřených pohledů, sluncí v zádech a proklatě nízkých ostří, přičemž zápletka se mu tak brzy ocitá na vedlejší koleji. Žánrové detaily jsou fajn, ale když postavy i děj sklouzávají k otřepaným klišé, z kterýchžto nevystoupí až do konce románu, přijde mi to jako škoda nevyužitého potenciálu. Každopádně proč ne, kdyby zaujala alespoň osnova. Vývoj událostí ale jde bez výraznějších komplikací jasně za svým cílem, což sebou naneštěstí přináší šablonovité postavy, jejichž charakterem by nehnula ani návštěva Osvětimi s vysvětlivkami. Nebýt povedené grafické úpravy a ilustrací, asi bych hodnotil přísněji, jenže na takhle pěknou knihu se prostě dlouho zlobit nedokážete.