Polednice

Perfektní moderní rychločtení. Super propojení více dějových linek. Nejen hledání vraha a vztahové kopance u hlavních hrdinů, ale i psycho zamyšlení.

Mé druhé setkání s Volfem. Očekávání byla bohužel vyšší. Volf vlastně asi nezklamal, stále policejní elév nemůže excelovat coby policejní ohař a matador. Spíše mě trochu zklamal Březina, který v Promlčení nasadil podstatně vyšší laťku. Z detektivního hlediska je Polednice velmi dobrá zločinecká/kriminální premisa. Z mého pohledu by ale román měl být hlouběji propracovaný, stejně jako psychologie postav. Byť zvolená samomluva hlavního hrdiny je sama o sobě výmluvná. Ta mě zaujala. To spíše noví policejní protagonisté nemuseli nutně procházet všemi notoricky profláknutými fázemi vztahu partnerského – policejního i vztahů osobních, které se jim prostě jenom děly a vypadají jako účelová výplň prostoru mezi vyšetřováním spíše než pro děj nějak/jakkoli užitečný a příběhově nosný text. I jejich nadřízený se z mého pohledu choval nelogicky poté, co Volfovi s Černou podařil něco jako husarský kousek. Teď už se snad tým sehraje a autor nás bude moci pro příště ušetřit jejich laciných vztahových výstřelků. I když nevím, když teď jsou bez práce...