Nalezení

Kniha mne chytla hned od samého začátku. Krátké kapitoly, jednoduchý styl i jazyk jsou zárukou čtivosti. Autor navíc postavil příběh na reálných a uvěritelných základech. Celý příběh je osvěžen kapitolami z mládí policisty Tomáše Volfa, při kterých mi občas přeběhl mráz po zádech. Jsem ráda, že jsem mohla kouknout Tomášovi "pod pokličku", protože tuhle osobní rovinu policistů mám v detektivkách ráda. Oceňuji, když je vyšetřoval čtenáři přiblížen jako prostý člověk a není to někdo s nadlidskými silami, kdo vyřeší případ formou telepatie a dedukce. Občas jsem dopředu uhodla další kroky vyšetřovatelů, ale je pravda, že mám už v detektivkách načteno. Prostě jednali systematicky a logicky. Kdo jednal pro mě nelogicky byl pachatel při dopadení. Možná to byla část jeho profilu a je vlastně dobře, že jsem jeho jednání nepochopila, ale já bych klidně uvítala v tomto směru ještě pár stránek navíc. Celkově hodnotím tento díl na výbornou a upřímně nechápu, jak to, že mě tak dobré knihy, jehož autor již dvakrát získal ocenění za nejlepší českou detektivku, do dnes minuly. HODNOCENÍ: 90 %

Jak to, že jsem od Jiřího Březiny doteď nic nečetla? Velká chyba! Navíc, autor pochází z mých milovaných Budějc. O důvod víc doplnit si četbu jeho série s vyšetřovatelem Tomášem Volfem. Začala jsem tedy od konce - pátým dílem série s názvem Nalezení, kniha vychází 15. 9. 2022. Nutno říct, že neznalost předchozích dílů ze série vůbec nevadí, autor tu a tam odkáže na minulé případy, ale pro dokreslení mi to stačilo, protože jsem se stejně nemohla odtrhnout od aktuálního případu. Ztratila se náctiletá Eliška. Měla hlídat svého mladšího brášku, avšak malý chlapec je záhy nalezen mrtev a jeho sestra se vypařila. Vypadá to na tragickou sourozeneckou rvačku, ale čím více se noříme do případu, vyplouvají na povrch i velmi staré skutečnosti, jejichž účastníkem byl kdysi shodou okolností tehdy dospívající Tomáš Volf. A možná proto se pak stal tím, kým je nyní. Co se stalo tehdy v létě před 15 lety? Na co se teď již dospělý Tomáš Volf snažil celá léta zapomenout? Vyšetřovatel Tomáš Volf se i přesto, že má dovolenou a chtěl odpočívat, zapojuje do pátrání po Elišce, jejíž zmizení se událo blízko jeho rodného města. A právě Tomášovy vzpomínky na ono osudné léto, kdy byl ještě kluk, jsou velmi důležitým pojítkem pro nalezení Elišky. Musím velmi pochválit styl autorova psaní a propracovanost děje. Sledujeme vyprávění v současnosti, které se smysluplně prolíná s případem odehrávajícím se kdysi dávno. Moc se mi líbilo sledovat neúnavnou operativu vyšetřovatelů, vždycky mě baví nahlédnout tak trochu pod pokličku policejní práce. Zápletka knihy je originální a vyprávění i prostředí jsou tak autentické, že čtenáře vtahuje do dění. U mě se tedy tento pocit dostavil a jsem za to autorovi vděčná a rozhodně si nenechám ujít už žádnou jeho knihu!

Kniha se odehrává ve Svinově a okolí, kde policista Tomáš Volf vyrostl, přijel k rodičům na dovolenou a pomáhá vyšetřit vraždu malého kluka Lukáše a najít pohřešovanou dívku, sestru Lukáše, Elišku. Přidávají se spolu se svou kamarádkou Evou(soukromou vyšetřovatelkou) k vyšetřování k místním policistům. Popisované prostředí Roklinky a Velkého rybníku se mi moc líbí úplně vidím tu přírodu, lesy, místo kde dávají lišky dobrou noc. Tomáš a Eva mi sedli. Skvěle se doplňovali. V knize se prolíná současnost a minulost, Tomáš vzpomíná na jiný případ, kdy zmizela jiná dívka a nakonec ji našel mrtvou. Je to jedno z vodítek, jestli s tímhle případem nesouvisí... Líbí se mi moc, že má kniha hlavu a patu, je napínavá, vyšetřování přirozeně vyplyne, ne že má vyšetřovatel nějaký šestý smysl. Správná česká detektivka a mně se moc líbila.

Já si po dočtení knížky Nalezení od Jiřího Březiny uvědomila, že vlastně nemám oblíbeného autora krimi z Čech! Ze zahraničních autorů miluju Chrise Cartera a nedám na něj dopustit, ale co se týče našich domácích vod, tak jsem až do přečtení této knížky oblíbence neměla. Upřímně se i velmi divím, že jsem na tohoto autora nenarazila dříve, ale jak se říká, lepší pozdě nežli později. V blízké budoucnosti se proto pustím do dalších knih, kterými jsou: Promlčení, Polednice, Vzplanutí a Mizení. Musím říct, že mi styl ve kterém je kniha napsaná sednul jak ulitý - kratší kapitoly, zajímavý námět a po celou dobu čtení zde nechybí napětí. Na obálce knížky si lze všimnout ocenění dvojnásobného držitele nejlepší české detektivky a já nemůžu jinak než souhlasit. Tato kniha je už v pořadí pátým dílem ze série Policisty Tomáše Volfa, ale vůbec se nemusíte obávat toho, že byste děj nepochopili aniž byste četli předchozí díla. Pro mne je tento pátý díl prvním setkáním s autorem a absolutně jsem neměla s ničím problém, tudíž knihy na sebe nenavazují a můžete je číst i na přeskáčku. Knihu tedy hodnotím nadmíru kladně a těším se na další knižní zážitky s tímto autorem.

Ačkoli detektivní žánr miluju, nechápu, jak je možné, že jsem doteď nečetla žádnou knihu od Jiřího Březiny. Protože právě Nalezení (a věřím, že i ostatní jeho knihy) splňuje všechna má očekávání, která od detektivek mám. Jedná se i pátý díl série s policistou Tomášem Volfem, ale pro pochopení děje vůbec není nutné znát předchozí příběhy. Je to samozřejmě plus, protože sem tam se nějaká zmínka objevila, ale na zápletku to nemělo žádný vliv. Děj knihy se odehrává v rodném městě hlavního hrdiny Tomáše, kam taky přijíždí jeho kamarádka Eva. Společně se snaží rozluštit vraždu, která se odehrála před patnácti lety, a je možné, že je spojená se zmizením mladé dívky v současnosti. Děj se vyvíjí plynule a logicky, vše na sebe hezky navazuje a všechny střípky do sebe postupně zapadají. Hlavní hrdinové jsou velmi autentičtí a působí věrohodně, díky čemuž si je hned oblíbíte. Myslela jsem si, že vím, kdo všechny zločiny spáchal, ale ten závěr mě opravdu překvapil :) Nalezení moc doporučuju a jdu si přečíst předchozí knihy!

Od strany 141 jsem se začala bát. A to mi vydrželo až do konce. Kde začít? Tak třeba u malého Tomáše Volfa. Čeká ho prázdninový mód. Jenže když jednoho rána objeví Lucku, respektive tělo, po který se pátrá, musí to nahlásit. A tím začíná dost temné období pro celou vesnici. Pro rodiče, kamarády, rodiče Lucky. Jenže tohle se nedozvídáme hned, jako by tomu tak prostě mělo být a Eva Černá, soukromá vyšetřovatelka mu zavolá a potřebuje někde složit hlavu, protože jede do Svinova. Tomášova rodného města. Ona tam jede řešit zmizení Lukáše a Elišky Šindelářových (prosímvás! já jsem původně Šindelářová, takže si umíte představit prvotní šok). Od teď až do konce se bude prolínat minulost a současnost. Musí. Tomáš i Eva se připojí z oficiálnímu vyšetřování a Tomáš dostane spis k tomu starému případu. A má možnost se začíst do toho všeho, co zjišťovali tenkrát i na něj. Bylo mu 14. Na to, že je to český autor se vůbec nedivím, že získal ceny. Byla jsem fakt napnutá od půlky až do konce. Už od půlky!!! U temné hry od A. Maslena byla tak zajímavá až ke konci, tady mě to chytlo brzo. Krásně brzo. Psaní ich formou s tím, že nám retrospektivně bere na místa, která měl jako kluk rád a o nich vypráví. Dost přímé řeči, dost všeho. Závěr strhující, zimou a nervama jsem se klepala, ale musela jsem to prostě dočíst. Moc se těším na další, spíš tedy předchozí knihy a budu i nadále vyhlížet další. Už teď se těším. A bráno Z_te_lepsi_stranky, tak ani 15 let starý případ není důvod to nezkusit vyřešit teď. Zvlášť, když se opakuje ta stejná situace. Jdu si koupit předešlé 4 díly. Tohle doma prostě chci!!!

Velike vrele doporuceni :)

Březinovým fatálním omylem je nepochopení principu čistoty žánru. Chci-li psát nefalšovanou realisticky se tvářící detektivku (a to autor zjevně chce, což je vidět z podrobných, evidentně pečlivě vyrešeršovaných popisů práce kriminalistů a detailně zpracované omáčky kolem forenzní genetiky, na níž je ostatně postavený celý příběh), nemůžu do týmu mordparty – jen proto, že jsou to hrdinové mých předešlých knih – zařadit za "á" nějakého cizího poldu z druhého konce republiky, který do místa vraždy přijede na dovolenou za mámou a tátou, a za "bé" tam už vůbec nemůžu zařadit jeho kámošku-soukromé očko (= civilní osobu alias představitelku laické veřejnosti) a udělat z těhle dvou nesystémových náplav hnací motor celého kriminalistického týmu, tzn. nechat je podílet se na výsleších, dávat jim rozhodující slovo na poradách atd. Kdyby Březina zvolil tradiční model typu „sledujeme klasický vyšetřovací tým při práci“, určitě bych nějakou tu hvězdičku přihodil. Fušování amatérských pátračů do policejní práce jsem ochoten bez mrknutí oka a dokonce s úsměvem akceptovat u slečny Marplové, nikoli ovšem u realistického policejního románu. A dalším problémem jsou rozsáhlé flashbacky (na úrovni kapitolek), kterými autor zvláště v první polovině vůbec nešetří a které děj dle mého názoru spíše brzdí, než posouvají kupředu – vyprávění se tak rozpadá na izolované střípky a text vůbec nedrží pohromadě. (Jakmile autor ve druhé půlce flashbacky omezí, hned se příběh stává sevřenější a čtivější). No a třetím, ne už tak závažným problémem, pro mě byly dialogy, které tu a tam hodně šustily papírem: „Nemůžu na ni přestat myslet, na tu Elišku. Jestli žije. Kde asi je, co prožívá. To musí být hrozný.“ „Radši na to nemysli. Musíme se soustředit spíš na to, jak jí pomoct. Vzal jsem si práci domů, ještě se na to chci podívat.“ „Já se plánuju hlavně vyspat. Zítra chci obejít spoustu lidí, budu celej den na nohou. Ale ty by sis měl taky odpočinout. Seš takovej pobledlej. A zachmuřenej.“ Chca nechca musím knihu hodnotit jako promarněnou příležitost. Nemohu popřít, že vlastní jádro příběhu má něco do sebe a jeho propojení s patnáct let starým případem dokonce nabízí pěknou řádku dveří k otevření, ale bohužel – díky výše popsaným neobratnostem v celkové koncepci knihy – zůstaly mnohé z oněch dveří uzamčeny.

Další skvělý detektivní příběh. Ztracená sestra, její mrtvý bratr a jedinečný Tomáš Volf. Skvěle zpracované.

Rád jsem si přečetl zase jednou českou detektivku a nebyl jsem naštěstí zklamán jako mnohokrát předtím. Příběh je realistický, příliš neotřelý a nový v několika směrech, nejsou zde nepřiměřené obraty, pouze v závěru je trochu až příliš časté standardní ohrožení soukromé vyšetřovatelky, asi abychom se více báli. Až na tu jedinou věc, kterou však používá i mnoho známějších autorů, je snad vše v pořádku.

Výborná česká detektivka. S každou další knihou J.Březina píše lépe s dokonalou a propracovanou zápletkou. A konec opět velmi napínavý. Tomáš Volf mě baví a těším se na další knihu.

80% (Možné SPOILERY:) Chlap ji chytne kolem pasu a zvedne ji do vzduchu jako panenku. Je to tak nečekané, že Eliška ani nehlesne. Muž s ní běží k zadní části vozu. Jednou rukou ji drží, druhou otevírá nákladový prostor. ________________________________________________________________________________________________________ Dosud jsem od autora četla jen Polednici, ale jak vidím, po přečtení Nalezení se podívám i po dalších jeho knihách. Jedná se o inteligentně napsanou detektivku, řekla bych i uvěřitelnou, to by se ovšem Tomáš a Eva nemohli podílet na vyšetřování, někdy dávat návrhy postupu a mít přístup ke všem dokumentům policie atd. Knížka se čte lehce, je dost napínavá a pachatel mě překvapil. Duo Tomáš a Eva je sympatické. K přečtení ji doporučím.

Co to bylo? Detektivka nebo fraška? Možná karikatura současné policie? Možná jenom příběh o tom, kterak se z pekaře stal kriminalista a z jedné ,,stihačky lakomých otců" Colombo, říznutý Xenou, Made in Czechia. Můj lakmusový papírek signalizuje: Malé venkovské poměry, forenzní genetické záměry, napětí, které by se dalo krájet. Hřebíček do rakve kriminalistům zatluče soukromé očko z Prahy. Nechápu 94%, ale respektuji. Přesto jsem tentokrát nekompromisní. Březinu již nikdy více, sorry. P.S.: ,,Přísnost musí bejt, bez přísnosti by se nikdo nikam nedostal." ( díky, pane Hašku) Audiokniha: Nadsazeně, teatrálně čte Jakub Saic.

Mám ráda příběhy z blízkého prostředí - a detektivní zápletky Tomáše Volfa .... Zde se musí - ač nerad - vrátit do období dospívání a propojit minulost se současností .... Protože je nezvěstná 16letá Eliška a policii šlape na paty čas .... A jak to vše dopadne - to se dozvíte v této knize .... Líbilo se mi a doporučím.

Pět hvězdiček pro českou detektivku, pět hvězdiček pro policistu Volfa i pět hvězdiček pro pana spisovatele. Čtenář je v takovém prostředí doma. Nečeká vás žádná řezničina zahraničních detektivek, tak si můžete pěkně oddychnout a nabrat sílu na "dovozové" thrillery. Líbí se mi.