Kdo se nedal odradit obálkou s Leninem a Stalinem, udělal dobře. Protože se mu dostalo do ruky parádní čtení. Já jsem vlastně nikdy neměla představu, jak to v SSSR po válce přesně vypadalo. A tento příběh, vyprávěný prostým jazykem malého osiřelého kluka, je cenné svědectví. Chlapec Stěpanyč je vlastně stále na útěku za svou maminkou. Cestou vystřídá hodně sirotčinců s tvrdými poměry, hladem a zimou. S nastalým jarem z nich pokaždé uteče a cestuje načerno vlaky. Dozorci se v sirotčincích s nikým nemazlí. Moc se mi líbilo, jak ředitelce, zvané Ropucha, důmyslně vpašovávali do její pracovny šváby:) Kluci byli mimořádně vynalézaví. Náš malý hrdina se nelituje, ale po celou dobu se učí umění přežití. Pomáhá mu jeho nadání, přivydělává si výrobou karet a na požádání dokáže z drátu stvořit profil Lenina i Stalina. Jen tak, za jídlo. Na své pouti potkává zajímavé lidi, Kazach ho naučí životu v přírodě, jak rozdělat oheň, jak si postavit přístřešek, vlakoví zloději ho vytrénují k dokonalosti pohybu a úniků. Ani se nechce věřit, jakou vzdálenost musel překonat, aby se nakonec opravdu do Petrohradu za maminkou dostal. Knihu vřele doporučuji každému, kdo se zajímá o minulost.

Zajímavý příběh chlapce, který prošel několika sirotčinci NKVD a jeho útěky z těchto zařízení. Zaujal mě v ruském překladu název města Omsk- vzdálené místo vyhoštěných trestanců. Velmi čtivá i smutná kniha o tehdejším válečném i poválečném Stalinově SSSR. Se Sovětským svazem přišla bída na zem je zcela výstižné.