Nic proti ženským hrdinkám, ale když prohlásí: „Kapitulovala jsem před faktem, že většina poldů nikdy nečetla Homéra“, dojde mi, že tentokrát jsem dorazil na špatný rande. Ale možná jen naivně čekám od vyšetřovatelky pojistných událostí civilnější přístup k životu. Ovšem co mě irituje víc než přemoudřelí lidé, jsou přemoudřelí lidé, kteří své znalosti zakládají na tom, co se kde dočetli na internetu. Což je naneštěstí i případ DD McGilové. A ve chvíli, kdy je mi ústřední pátračka nesympatická, je těžké objektivně hodnotit i zbytek knihy. Každopádně Poklad Skotské dračice mi přišla jako průměrná, ale jinak vtipná detektivka, s bohužel poměrně průhledným vývojem událostí. Ty jsou navíc kvůli počtu stran děleny na dvě dějové linie, dlužno říct, že zbytečně samoúčelně. Jako oddechovka do vlaku postačující, ovšem má očekávání to zcela nenaplnilo. A to ani zápletkou, ani postavou, ani stylem vyprávění, s čímž má co dělat i fakt, že Diane Gilbert Madsenová cílí spíš na čtenářky, než čtenáře.

Trošku ukecané. Hlavní hrdinka mi nějak nesedla, ke konci už mi vysloveně lezla na nervy. Humor mě taky nějak míjel, jedině snad byla docela dobrá zápletka. Knížka mě příliš nenadchla a další od této autorky už číst nejspíš nebudu.