Snad poprvé jsem si přečetla pohádky sama pro sebe a pak je měla nutkání převyprávět. Jestli to autor takto zamýšlel, tak potom sbohem schéma, kdy rodič čte, děti poslouchají, mlčí a nakonec usnou. Nakonec jsem se s chutí „nadřela“, abych zjistila, že děti rozvedou náměty stejně daleko lépe, než můj dospěle zastaralý mozek. Zásadní nevýhodou potom je, že tyhle moderny, námětové pohádky, se fakt nehodí k usínání, protože to při nich vypadá jak na trhu ztřeštěných myšlenek, kde je spánek to poslední, co přichází na mysl. @konformita Dát pohádkám hodnocení „odpad“ je něco podobného, jako kdybyste viděla ve společnosti ošklivé dítě, a měla přitom najednou nutkání to všem sdělit. Problémem vašeho „to je ale ošklivé dítě, no jen se podívejte“, není ani tak to, že ne všem to dítě musí nutně připadat ošklivé, jako spíše skutečnost, že kdyby skutečně ošklivé bylo, tak se taková hodnocení obvykle zamlčují, protože děti (a pohádky jsou v tomhle podle mne totéž) si takováto hodnocení z principu nezaslouží. P. S. Nehledě na ilustrace, které jsou parádní!

Bohužel, četla jsem s dětmi ve věku 9, 5 a 4 roky. Prvních pár pohádek je vcelku pěkných. Zbytek špatný. Děti se divily, jak pohádka může takto skončit. Třebas pán je smutný, tak jede na výlet vzducholodí pro smutné lidi (to je vše, celá pohádka) - ta byla snad nejhorší. Trápili jsme se a dočetli jen proto, abych se tu k tomu mohla vyjádřit a ostatní před knihou varovat! Psát pro děti je velmi těžké. Kniha je velmi složitá a dětem jsem pořád musela vysvětlovat, proč a co a furt dokola.