Pohádky

Jednou jsem četla, že Wilde se trochu podobal lordu Henrymu z Obrazu Doriana Graye: nejen zálibou v kráse a umění, ale především schopností manipulovat lidmi a v debatách je rozsekat na kusy bystrou inteligencí. V jeho pohádkách něco z toho vidím, něco ne. Krása hraje velkou roli téměř v každé z nich; krása živých bytostí, uměleckých předmětů a přírody (obzvlášť přírodní popisy jsou nádherné). Pohádky jsou inteligentní a filozofické - a jako takové končí většinou smrtí těch dobrých, popř. napravených. Vyznívají ale morálně, přitakávají dobru a někdy jsou vyloženě křesťansky zaměřené. A proti představě Wildea jako individualisty a sobce jsou v nich vysoko ceněné hodnoty jako přátelství a pomoc druhému. Souhlasím ale s těmi, kteří váhají s jejich předložením dětem. Já jsem k nim dozrála později, a díky tomu je oceňuji maximálně.

To je tak krásně napsané, ale vždycky brečím. Slavík a růže, Šťastný princ.. krása, krása, krása.