Podfuk v Marseille

Jak autora miluji při jeho oslavě života v Provence, tak mě většinou zklame při pokusu o jiný typ beletrie (ještě tak Hotel Pastis, ale s jeho detektivkami je opravdu potíž). Už Podfuk jako víno jsem přečetla trochu se zaťatými zuby, ale Podfuk v Marseille už se číst moc nedal: zápletka jednoduchá, ženy krásné a neodolatelné, navíc se stále papalo, ale to postupně čtenáře už otupí, zejména při neznalosti některých jídel, vín či ingrediencí. Ovšem na vině mé nespokojenosti se podílí měrou vrcholnou též překladatel/jazykový korektor/vydavatel, protože tolik nesmyslných slov, slovních konstrukcí a hlavně do oka bijících hrubek na tak malém prostoru už jsem dlouho nikde neviděla ... (vsuvka: toto jediné mi chybí z doby minulé, kdy - zřejmě kvůli důkladné cenzuře každého vydávaného titulu - se též provedla důkladná jazyková korektura a ve výsledku se čtenář setkal jen velice zřídka s nějakým gramatickým úletem ba i překlepem).