Pod jiným jménem

To bylo tedy hutné čtení. Jodi se i tentokrát do toho pořádně opřela a otevřela další kontroverzní téma, další skvělý román, na němž musela hodně zapracovat. Zpochybnit Shakespearovo autorství, připsat část jeho díla ženě, vytvořit z toho příběh prolnutý historickými fakty, tedy klobouk dolů... Děj má dvě dějové linky, dvě silné ženské hrdinky Emilii a Melinu, dvě ženy, které dělí stovky let, přesto mají mnoho společného, chtějí se prosadit ve světě, jenž přeje více mužům. Příběh Emilie, je zasazený do alžbětinské doby, kdy bylo naprosto nemyslitelné, aby žena mohla být uvedena jako autorka. Její příběh je opravdu silný a to nejen pro tu její touhu, schopnost a nadání, ale i vším, čím si ve svém životě prošla, co musela vydržet a zůstat se vztyčenou hlavou. Melin příběh, ta současnost, nebyl špatný, ale kdyby tam nebyl, aspoň já to tak vidím, mně by nechyběl. Přesto něco přínosného vidím i v něm. Ten posun do současnosti. Dnes již ženy nemusí (ale mohou :-)), psát pod mužským pseudonymem, protože když se podívám, kolik nových jenom českých autorek píše, tak opravdu se za těch 400 let aspoň v tomto svět posunul... Tohle je úctyhodné dílko, pro mne ne nejchytlavější, ale skvělé, doporučuji nevynechat autorčin doslov. ...,,Byla jednou jedna dívka, která se stala neviditelnou, aby její slova neviditelná nebyla."...

Pozoruhodná kniha. Příběh Emilie Bassanové mě naprosto pohltil, vtáhl mě do alžbětinské doby a já jsem osud této nadané dívky, ženy, téměř spoluprožívala. Dějová linka s Melinou ze současnosti mě už tak nenadchla,což je pochopitelné vzhledem k síle a kráse linky historické. Autorka i tentokrát zpracovala velmi zajímavé téma, autorství Shakespearova díla. I já věřím, že Emilia zůstává i na věčnosti po boku hraběte ze Southamptonu, nejenom na svých miniaturních portrétech, ale i ve svých srdcích.