Pod hladinou

81% Náhle měla iracionální pocit, že je z druhé strany stěn něco sleduje. Plížilo se to místnostmi, udržovalo to s nimi tempo, hledalo to otvor, kterým by se to dostalo k potápěčům. Vykulené bílé oči zírající do tmy a dlouhé, vyhublé prsty, drásající dřevěné barikády. __________________________________________________________________________________ Tak mě tento horůrek hodně bavil. V knize jsou dvě linky. Jedna začíná několik dní od potopení Arcadie až po potopení. Druhá sleduje tým čtyř potápěčů, kteří se poprvé po sto letech dostávají na palubu Arcadie. Líbily se mně obě, druhá o něco víc. Ten pocit, že jste tak hluboko pod hladinou, nevíte, co na vás může ve vraku čekat - a to co tam čekalo je ani ve snu nenapadlo. Objasnění "probouzení" mrtvých bylo navíc docela logické. Napínavé, tajemné, strašidelné, chvílemi mi nebylo dobře po těle. Já určitě doporučím.

Atmosféra příběhu byl moc dobře vybudovaná, ale, když už se potápím až na dno moře a procházím se po potopené lodi, tak bych na můj vkus uvítala, kdyby to bylo mnohem více klaustrofobní. Prostředí k tomu přímo vybízelo. Neotřelý příběh. tady oceňuji hlavně nápad a to s jakou lehkostí je odvyprávěn. Neuškodilo by mu ale, kdyby byl o pár stránek zkrácen, protože po přehoupnutí se do své druhé poloviny se nám krapet vleče. Pak bych taky ráda věděla, co se stalo s posádkou. Ta jedna teorie byla docela zajímavá. Na tohle bych klidně šla do letního kina.