Pod hladinou

81% Náhle měla iracionální pocit, že je z druhé strany stěn něco sleduje. Plížilo se to místnostmi, udržovalo to s nimi tempo, hledalo to otvor, kterým by se to dostalo k potápěčům. Vykulené bílé oči zírající do tmy a dlouhé, vyhublé prsty, drásající dřevěné barikády. __________________________________________________________________________________ Tak mě tento horůrek hodně bavil. V knize jsou dvě linky. Jedna začíná několik dní od potopení Arcadie až po potopení. Druhá sleduje tým čtyř potápěčů, kteří se poprvé po sto letech dostávají na palubu Arcadie. Líbily se mně obě, druhá o něco víc. Ten pocit, že jste tak hluboko pod hladinou, nevíte, co na vás může ve vraku čekat - a to co tam čekalo je ani ve snu nenapadlo. Objasnění "probouzení" mrtvých bylo navíc docela logické. Napínavé, tajemné, strašidelné, chvílemi mi nebylo dobře po těle. Já určitě doporučím.

Náhodný výběr v knihovně, zaujalo mě tematikou podmořského hloubkového potápění, i obálkou. Zprvu docela fajn, téma se mi zdálo i po odborné stránce dobré, strašidelná klaustrofobní atmosféra ve sto let starém vraku tajemné lodi, kde každou chvíli hrozí potápěčům v temném nepřehledném bludišti chodeb, kajut a nákladních prostor nějaký malér. Pobyt pod vodou mi přijde už sám o sobě strašidelný, představa uvíznutí v nějakém podmořském prostoru je hrůzostrašná, takže tohle mě docela úspěšně děsilo… Jenže pak se to začalo ubírat úplně jiným směrem, poslední čtvrtinu knihu už jsem vzala rychleji, protože jednak to, co našli potápěči ve vraku se mi zdálo úplně přestřelené, všeho bylo moc, i toho strašidelného, navíc se vše strašlivě vleklo a opakovalo, a to já knížky, které se odehrávají ve chvatu a akčním provedení, moc nemusím. Zápletka s Vannou mi přišla sama o sobě mnohem zajímavější, než „tamto“, ale kdo má tohle rád, jistě si to užije. Zprvu jsem uvažovala o čtyřech hvězdičkách, úplně nakonec mi vyšly jen dvě…