Pod hladinou

Náhodný výběr v knihovně, zaujalo mě tematikou podmořského hloubkového potápění, i obálkou. Zprvu docela fajn, téma se mi zdálo i po odborné stránce dobré, strašidelná klaustrofobní atmosféra ve sto let starém vraku tajemné lodi, kde každou chvíli hrozí potápěčům v temném nepřehledném bludišti chodeb, kajut a nákladních prostor nějaký malér. Pobyt pod vodou mi přijde už sám o sobě strašidelný, představa uvíznutí v nějakém podmořském prostoru je hrůzostrašná, takže tohle mě docela úspěšně děsilo… Jenže pak se to začalo ubírat úplně jiným směrem, poslední čtvrtinu knihu už jsem vzala rychleji, protože jednak to, co našli potápěči ve vraku se mi zdálo úplně přestřelené, všeho bylo moc, i toho strašidelného, navíc se vše strašlivě vleklo a opakovalo, a to já knížky, které se odehrávají ve chvatu a akčním provedení, moc nemusím. Zápletka s Vannou mi přišla sama o sobě mnohem zajímavější, než „tamto“, ale kdo má tohle rád, jistě si to užije. Zprvu jsem uvažovala o čtyřech hvězdičkách, úplně nakonec mi vyšly jen dvě…

Atmosféra příběhu byl moc dobře vybudovaná, ale, když už se potápím až na dno moře a procházím se po potopené lodi, tak bych na můj vkus uvítala, kdyby to bylo mnohem více klaustrofobní. Prostředí k tomu přímo vybízelo. Neotřelý příběh. tady oceňuji hlavně nápad a to s jakou lehkostí je odvyprávěn. Neuškodilo by mu ale, kdyby byl o pár stránek zkrácen, protože po přehoupnutí se do své druhé poloviny se nám krapet vleče. Pak bych taky ráda věděla, co se stalo s posádkou. Ta jedna teorie byla docela zajímavá. Na tohle bych klidně šla do letního kina.