Pod bledou oblohou

Darem Fracassiho povídek je, že ulpívají v hlavě. Nejsou mnohdy nijak extrémně epické, ale vždy se v nich nachází minimálně jeden motiv, který se zakusuje velmi hluboko. Rybniční milkšejk, zelené oddělení. Fragmenty, které zoufale děsí. Chabou půlhvězdičku snižuji pouze za to, že “Hleď, prázdnota” vrcholí neředěnou genialitou jménem “Mandala.” Takhle silná věc na závěr v téhle sbírce chybí. Jinak v ní ale nechybí prakticky nic.

Máte rádi horory? Filmy, povídky, dlouhé krvavé příběhy? Já vám chci představit něco neobvyklého. Něco, co vám mysl zaplní nepříjemným pocitem, způsobí mráz po zádech. Tato kniha obsahuje 8 povídek, kdy každá je úplně jiná, ale v něčem stejná. Hlavní hrdina zažívá strach, totální beznaděj, někdy zlost a nenávist. Jak sám autor píše, na těchto povídkách je úžasné to, co ve vás zanechají po dočtení každé z nich. Posledním písmenem, tečkou za poslední větou to totiž nekončí. Každý příběh má ještě větší přesah, protože nad ní budete muset přemýšlet dál, zanechá ve vás pocit, který vás nutí probádat to, co nebylo řečeno. Většina povídek ve mně zanechala opravdu něco hlubokého, někdy strach z neznáma, někdy znechucení, občas se objevilo překvapení a poslední povídka Smrťák, můj starý přítel mě dokonce dohnala k slzám a já si jen říkala, jak je tohle možné u hororového příběhu. Jak je možné, že mě hororová kniha donutí se dojmout a uronit slzu? Pokud chcete zažít s hlavními hrdiny to co já, ať už se jedná o tornádo na svatbě, hořící ruské kolo, nalezení mimozemských brouků nebo uvěznění pod troskami budovy, pojďte to také vyzkoušet.